Skvrňany

Původně zemědělská obec Skvrňany s návsí v místech dnešního Školního náměstí se rozprostírala po obou stranách Vejprnického potoka. Od přelomu 19. a 20. století souvisel její růst především s pokračujícím vzestupem blízkých Škodových závodů. Osami rozvoje obce se stala trojice cest směřujících do sídel západně od Plzně – Křimická a Vejprnická ulice a Domažlická třída, u jejíhož křížení s železniční tratí do Chebu byla zkraje dvacátých let minulého století vystavěna zdejší sokolovna. V jižním svahu Slovanského údolí nad Vejprnickým potokem začala v téže době vznikat zástavba rodinných domů, iniciovaná kromě soukromých stavebníků i stavebními družstvy, mezi jejichž čekatele patřili i zaměstnanci Škodovky. 

Krátce před vypuknutím druhé světové války započala u Křimické ulice stavba kostela sv. Antonína Paduánského, k jejímu dokončení však vzhledem k válečným událostem nikdy nedošlo. Na sklonku války zasáhly území Skvrňan ničivě nálety na areál Škodových závodů. O několik desítek let později pak v místech někdejší vsi vznikla část sídliště Přední Skvrňany, dále za železničním mostem chebské trati a učňovským areálem Škodovky pak soubor Zadních Skvrňan. Z prvorepublikové zástavby, jejíž zatím poslední část zanikla kvůli recentním dopravním stavbám, se dodnes zachovalo jen několik desítek převážně obytných domů ve Slovanském údolí, u Křimické ulice a u Domažlické třídy. Stezka, jejíž trasa obě lokality spojuje, tak představuje pouze výsek ze stavební kultury a historie obce, jež je od roku 1924 součástí Plzně.