Doubravka

Na četných příkladech zejména prvorepublikové architektury představuje jedna z nejdelších stezek projektu výraznou proměnu Doubravky. Tato čtvrť, připojená k Plzni roku 1924, vznikla rozvojem a transformací stejnojmenné vesnice, jež se rozprostírala kolem návsi nacházející se v místě dnešního křížení Zábělské ulice a Masarykovy třídy. Do tohoto prostoru zasahuje i jeden z výběžků trasy, jež prochází územím přibližně vymezeným železniční tratí na Prahu a Těšínskou a Hřbitovní ulicí. Přirozenou páteří stezky je Masarykova třída, osa rozvoje celé oblasti. Právě podél ní nahradila soustava pravidelných uličních bloků počáteční živelný růst novostaveb. V nových blocích začala ještě před první světovou válkou vznikat dělnická kolonie malých rodinných domů.

Masarykova třída soustředí většinu nejvýznamnějších budov z meziválečného období: Legionářský dům, jehož tvarosloví odkazuje k národnímu stylu, funkcionalistickou budovu občanských škol Luďka Pika či stylově příbuzné vily doktora Folprechta a stavitele Tomáška. Činorodý Tomášek je podepsán pod řadou realizací z desítek obytných domů a jejich souborů, vystavěných na území Doubravky péčí několika družstev, města i jednotlivých stavebníků a stavitelů včetně Tomáška samého. Stezka rovněž zahrnuje již neexistující dům družstva Svornost, doubraveckou sokolovnu nebo krematorium s kolumbáriem na Ústředním hřbitově.