Páteřní stezka, jejíž hlavní část se táhne městem podél Klatovské třídy, představuje celkem dvanáct plzeňských realizací Adolfa Loose a jeho spolupracovníků.
Stezka procházející středověkým jádrem města a částí jeho širšího centra nabídne zájemcům pohled na to, jak moderní architektura vstupovala do exponovaného historického prostředí i jak pomáhala utvářet charakter novějších území.
Typologicky i architektonicky pestrou náplní disponuje stezka procházející územím v severozápadní části někdejšího Říšského Předměstí.
Stezka vinoucí se Jižním Předměstím vypráví příběh nového městského území, které se v první polovině 20. století formovalo v okolí Klatovské třídy na jih od chebsko-domažlické větve železniční trati.
Rezidenční čtvrť Bezovka, vznikající od konce 19. století západně od Klatovské třídy, je cenným urbanistickým souborem blízkým konceptu zahradních měst.
Jedna z kratších architektonických stezek představuje Doudleveckou čtvrť – území sevřené obloukem železniční trati Plzeň– Klatovy a meandrem řeky Radbuzy, které si dodnes zachovalo mnohé ze svého původního charakteru.
Urbanistické kvality rozlohou nevelkého území, ohraničeného ze tří stran Klatovskou třídou, náměstím Míru a Borským parkem, využily v první polovině dvacátého století pro výstavbu obytných souborů někdejší Škodovy závody, ale také řada stavitelských firem a drobní stavebníci.
Stezka procházející územím někdejší vsi Doudlevce mezi železniční tratí a řekou Radbuzou má dvojí typologický obsah – tucet průmyslových a technických objektů je vyvážen téměř desítkou menších obytných staveb.
Jediná stezka, jejíž trasa nemá podobu okruhu, spojuje dvě charakterově odlišné části města – klidné prostředí poblíž lochotínského parku s řadou vynikajících modernistických objektů a území Roudné, kde meziválečné domy pouze doplnily historickou zástavbu.
Nejkratší dosavadní stezka s trasou vedoucí po obou březích řeky Radbuzy přibližuje moderní architekturu spjatou s dvěma atributy, které jsou pro Plzeň charakteristické dodnes – pivem a sportem.
Význam kdysi největšího průmyslového podniku v Plzni ilustruje i stezka, která veřejnost virtuálně provede rozlehlým areálem jihozápadně od centra města a jejíž součástí jsou kromě desítek výrobních hal a dalších industriálních staveb i již neexistující obytné domy kolonie Karlov či Habrmanova škola.
Stezka procházející původně dělnickou čtvrtí Petrohrad, jež se rozprostírá jihovýchodně od hlavního železničního nádraží, kromě industriálního dědictví představuje především řadu obytných domů vsazených do pravoúhlé mřížky městských bloků.
Trasa stezky prezentuje architekturu a stavební kulturu v rezidenční části někdejšího Pražského Předměstí mezi Jiráskovým náměstím a náměstím Milady Horákové, jíž charakterizuje hvězdicovitá struktura velkoryse dimenzovaných ulic lemovaných zelení a menšími nájemními a rodinnými domy.
Typologicky poměrně homogenní náplň stezky procházející zahradní čtvrtí V Podhájí, později zvané Na Slovanech, podél Slovanské třídy tvoří solitérní rodinné domy, dvojdomy, řadové domy a několik domů nájemních.
Jedna z nejdelších stezek, jejíž přirozenou osou je Masarykova třída, představuje na četných příkladech moderní a modernistické architektury výraznou proměnu, jíž Doubravka prošla v meziválečném období.
Různorodý charakter obou čtvrtí poblíž Úslavy se odráží i v obsahu stezky, která kromě dosud existujících příkladů městské sociální výstavby a dalších vybraných obytných budov představuje i několik průmyslových staveb.
Stezka zájemcům předkládá pestrou kombinaci stavebních typů: řadové domky, dvojdomy i samostatně stojící obytné budovy vystavěné v blízkosti železniční dráhy z Chebu do Vídně a v okolí Homolky doplňuje areál pivovaru Světovar, nedaleká tramvajová vozovna či petřínská sokolovna.
Stezka, jejíž trasa mezi Zavadilkou a Košutkou prochází lochotínským sídlištěm, přibližuje zasutou vrstvu architektury a stavební kultury, kterou upozadila a částečně přepsala novější výstavba; spolu s vybranými rodinnými domy do ní náleží i pamětní kaple na boleveckém hřbitově či Masarykova škola.
Až na několik výjimek se z prvorepublikové zástavby Skvrňan kvůli náletům z válečných let, razantní přestavbě širšího území z poválečné éry i recentním dopravním stavbám dochoval jen „poloostrov“ několika desítek rodinných domů ve Slovanském údolí a u Křimické ulice. Kromě nich tvoří náplň stezky i skvrňanská sokolovna a nedokončená stavba kostela sv. Antonína Paduánského.