Datum narození: 24. 9. 1873 Strakonice
Datum úmrtí: 22. 1. 1951 Strakonice
Stavitel a architekt Karel Bubla se narodil 24. září 1873 ve Strakonicích úřednímu vykonavateli okresního zastupitelstva Karlu Bublovi a Anně Bublové. V Plzni absolvoval mistrovskou stavební školu na České průmyslové škole na Chodském náměstí. Jeho učitelem byl Viktorin Šulc, autor řady projektů veřejných, soukromých i technických staveb a urbanistických návrhů pro Plzeň i její okolí. Šulc na plzeňské průmyslové škole působil jako středoškolský profesor v letech 1899–1912. Ve svém díle inklinoval k historismu a dekorativismu a uplatňoval tehdy módní eklektické tvarosloví renesance, baroka a secese. Možná právě u Šulce můžeme hledat kořeny Bublova pozdějšího zájmu o uplatňování secesních prvků v architektuře. Spolupráce Šulce s Bublou byla prokázána například v případě návrhu brány První mezinárodní výstavy pro umění kuchařské a hostinství uspořádané v Plzni v roce 1904. Lze předpokládat, že Šulcův vliv či autorský podíl se odrazil i na dalších Bublových realizacích. Konkrétní spolupráce Karla Bubly s dalšími architekty a sochaři však dosud zůstává předmětem bádání.
Po studiích ve Vídni si Karel Bubla v Plzni založil stavební firmu, která navrhovala a realizovala zejména secesně zdobené činžovní domy v plzeňské Hálkově ulici, lemující domažlickou železniční trať na rozvíjejícím se Říšském, posléze Jižním Předměstí. Zde vznikl v roce 1909 stavitelův vlastní čtyřpatrový činžovní dům s ateliérem; budovu však Karel Bubla ještě na konci téhož roku prodal (tato skutečnost mohla souviset s finančními potížemi Bublovy společnosti a s jejím výmazem z rejstříku u plzeňského krajského soudu k roku 1910). Nástupnickou firmou Karla Bubly se stala družstevní společnost s názvem Stavební družstvo Bubla a spol. společnost s r. o. v Plzni. Vedle toho byl Karel Bubla také majitelem okružní pily a vynálezcem vlastní metody impregnace a barvení dřeva. V roce 1919 si Bubla nechal zaregistrovat ochrannou známku Jihočeská zbrojovka s r. o. se sídlem ve Strakonicích. Podnik zahájil výrobu zbraní o rok později, ovšem nikoliv v Bublových rodných Strakonicích, ale v Plzni, v bývalém Holbmayerově mlýně. Teprve v roce 1921 prosperující zbrojovka přestěhovala výrobu na jih Čech. Úspěšná společnost vyráběla kromě vojenských zbraní i sportovní a lovecké pušky. V roce 1929 – již jako Česká zbrojovka se značkou ČZ – začala firma vyrábět také jízdní kola, která odebírala především československá armáda. Výroba zbraní, která se ukázala jako výnosný podnikatelský záměr, byla zřejmě ovlivněna i tím, že Bubla si za studií ve Vídni přivydělával právě ve zbrojovce. Sám býval údajně „vášnivým milovníkem honitby a střelby“.
Bublovy plzeňské stavby z první dekády minulého století představují kvalitní a velmi originální architekturu, jejíž nedílnou součástí byly plastické dekorativní prvky a neobvyklá kvalitní sochařská výzdoba, často v secesním duchu. Právě tyto provokativní motivy vedly k tomu, že se v Plzni architektovým stavbám přezdívalo „Bublanina“. Mezi všemi Bublovými stavbami vyniká zejména nájemní a obchodní dům Čeňka Kocka z let 1906–1907 v Dominikánské ulici 7, s neobvyklým a technicky náročně řešeným kónickým středním arkýřem s balkony v horní partii průčelí. Zmínit je třeba i soubor domů a dvojdomů, které Bubla podle vlastních návrhů realizoval pro Lidové stavební bytové družstvo ve dvacátých letech ve vilové čtvrti Bezovka. Pro totéž družstvo vypracoval Bubla se svou společností i projekty obytných domů na Jižním Předměstí, v Doudlevecké čtvrti a na Slovanech. Jako stavitel se v letech 1923–1924 podílel na realizaci souboru domů U Trojdohody (C1–1698).
Život architekta Karla Bubly se uzavřel roku 1951.
LR
1904
Brána První mezinárodní výstavy pro umění kuchařské a hostinství, Štruncovy sady, Plzeň (s Viktorinem Šulcem, Vítem Skálou ad.)
1905
Obytný činžovní dům Růženy a Václava Dudlových, Hálkova 44, Plzeň
1906–1907
Nájemní a obchodní dům Čeňka Kocka, Dominikánská 7, Plzeň
1909
Vlastní činžovní dům s ateliérem, Hálkova 34, Plzeň
1909
Budova spořitelny, Plzeňská 19, Nepomuk