Martin Mandaus

„Mandaus, Doubek, Pechman a spol. – Společnost stavitelů v Plzni“ se řadila k nejaktivnějším stavebním firmám v Plzni dvacátých až čtyřicátých let minulého století. V roce 1922 ji založili Martin Mandaus původem z Račic, Josef Pechman, narozený roku 1889 ve Vejvanově, a rodák ze Sepekova František Doubek (1880–1954), kteří v Plzni působili již před první světovou válkou. Zatímco František Doubek se v průběhu války podílel na výstavbě plicního pavilonu městské nemocnice, Martin Mandaus dva roky po jejím skončení realizoval obecní nouzové domy ve Sladkovského 58–64. Tesařský mistr a stavitel Josef Pechman v roce 1920 sdílel podnikatelství staveb s Antonínem Grundem (zřejmě již tehdy spolupracoval i s Doubkem).

Ve dvacátých letech získali Mandaus a spol. v Plzni významné veřejné zakázky – provedli například stavbu městského divadelního skladiště, budovy finančních úřadů nebo Masarykova ústavu pro zmrzačené děti. Pro město a také Škodovy závody vystavěli několik nájemních domů. Pravděpodobně v této době také založili pobočku kanceláře v Hustu na Podkarpatské Rusi. Filiálka se soustředila na výstavbu budov státní správy a také dopravní a obrannou infrastrukturu. 

V letech 1926–1928 stavitelé rozvinuli vlastní stavebně podnikatelskou činnost. U křížení Klatovské třídy a Kaplířovy ulice na základě vlastního projektu realizovali dva soubory řadových rodinných domů. Domy v Kaplířově 2–10 pak sami obývali. Do domu č. o. 10 se nastěhoval stavební inženýr Václav Švajcr (1881–1946), rodák ze Všeradic a spolupracovník zakladatelů kanceláře. Další obytné budovy Mandaus s kolegy vystavěli ve třicátých letech, kdy zaměstnávali více než 250 lidí, při Dvořákově ulici, v Borské ulici, na Americké třídě nebo v Pařížské ulici. Šlo o modernistické objekty s plochými střechami, geometricky komponovanými hmotami, zpravidla vertikálním pásem zasklení schodišťových hal či kombinací omítnutých a kabřincovými pásky obložených ploch. Jako investor u staveb figurovala buď společnost, nebo sami stavitelé a jejich manželky. 

V tomto období Martin Mandaus postupně vykoupil Doubkův a Pechmanův podíl ve firmě a v závěru třicátých let ji předal synu Jaroslavovi (1901–1969), který ji vedl společně s Václavem Švajcrem. Mandaus mladší pak v letech 1940–1941 vystavěl při křížení Lidické třídy a ulice Růženy Svobodové rodinnou vilu a pro sebe a svoji choť Vilmu a dvojdům pro svoji matku Růženu a sestru Marii. Ve tvarosloví obou budov se pojí modernistické prvky s tradicionalistickými formami. Ještě před začátkem války se stavitelé podíleli na výstavbě čs. vojenského opevnění poblíž Telče a Slavonic. V rámci znárodnění v roce 1948 byla firma zařazena do Československého stavebního závodu. 

MR – PK