Václav Jílek

Mezi méně známé, ovšem profesně velmi zdatné plzeňské stavitele působící mezi dvacátými a čtyřicátými lety minulého století v Plzni se řadí stavitel a stavební podnikatel Václav Jílek, narozený v Kucínech. Vzdělání získal na Odborné škole stavitelské na průmyslové škole v Plzni, kterou v roce 1921 absolvoval. Na průmyslovce pak v letech 1930–1935 také vyučoval. Pracoval především pro soukromé klienty, realizované rodinné a nájemní domy zpravidla také navrhoval. V několika případech uskutečnil projekty svých profesních kolegů – například Bedřicha Vrzala či Jaroslava Fišera.

Podobně jako další architekti a stavitelé meziválečného období Jílek ve své tvorbě zprvu vycházel z tradičních forem. Několik rodinných domů v okolí Sladovnické ulice na Petříně svědčí o jeho schopnosti tímto způsobem citlivě reagovat na okolní předměstské prostředí. Návrhem blízkého objektu sokolovny TJ Lobzy-Petřín z let 1931–1932, který připravil coby aktivní člen jednoty, se však již zjevně přiklonil k východiskům modernistické architektury. Roku 1933 Jílek dokončil stavbu vlastního domu ve Sladovnické ulici, v němž provozoval i svoji kancelář. 

Patrně nejpůsobivějším Jílkovým dílem je projekt rodinného domu Anny a Jindřicha Leistnerových v ulici Kapitána Jaroše 13. Ploše zastřešená stavba z roku 1934, která odkazuje k tzv. emocionálnímu funkcionalismu, vyniká hmotovou kompozicí elementárních geometrických forem, zaobleným nárožím s pásovými okny a hladkými fasádami. Jílkův návrh mírně upravil stavitel Josef Šašek, který zároveň vedl realizaci objektu. Principy soudobé architektury Jílek uplatnil i v návrzích několika obytných domů ve Skvrňanech nebo nájemních domů ve Dvořákově a Čechově ulici z druhé poloviny třicátých let.

PK – AN