náměstí T. G. Masaryka

Náměstí T. G. Masaryka je velkorysým veřejným prostorem sousedícím s Klatovskou třídou (nazývanou v minulosti také Ferdinandova, Českých legionářů, Benešova a 1. máje), která tvoří jeho západní hranu. Je prvním z trojice prostranství traktujících tuto významnou městskou tepnu ve směru z centra města na jih. Je zároveň jedním z center této části Jižního Předměstí, jež byla zastavěna v průběhu druhé poloviny 19. století.

Do konce 19. století se na náměstí nacházela vojenská zásobárna a pekárna. V letech 1911 začala na jejich místě vznikat budova Obchodní akademie jako součást plánovaného velkorysého souboru (C1–1530). Hanuš Zápal navrhl objekt akademie jako kompozici dvou vzájemně symetrických křídel zaujímajících značnou část východní strany náměstí. V Zápalových plánech byl střed náměstí doplněn obeliskem, pravděpodobně se sochou maršála Radeckého, jehož jméno náměstí neslo ještě v prvním desetiletí minulého století (v roce 1911 již bylo pojmenováno po dr. Václavu Petákovi, během německé okupace znovu po Radeckém, po roce 1945 po T. G. Masarykovi; v období 1951–1989 se nazývalo Dukelské). První etapa výstavby komplexu, během níž byla postavena pouze jeho jižní část, byla ukončena v roce 1913. Ve stejné době byla provedena parková úprava náměstí.

V roce 1925 se představitelé města rozhodli vybudovat na náměstí památník národního osvobození se sochou prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Ze soutěže, vyhlášené roku 1926, vyšla vítězně trojice autorů: sochaři Karel Kotrba a Jaroslav Hruška a architekt Bohumil Pícha, kteří se zúčastnili se dvěma návrhy. Jeden z nich, podobně jako Zápalův projekt, počítal s formou obelisku s figurální výzdobou a sochou prezidenta Masaryka v popředí. Druhý, vítězný návrh, jehož přibližná replika je v prostoru umístěna dnes, spočíval v symetrické kompozici vpravo umístěného pylonu se sochou prezidenta Masaryka a vlevo stojící čtveřice alegorických postav na širokém podstavci, jejichž pozadí tvoří památná lípa. Jednotlivé postavy symbolizují legionáře s puškou (syn), vlast (matka), mladou republiku (dcera) a průmyslovou tradici Plzně (otec kovář). Pod skupinou je osazen nápis Zvítězili ti, kteří hájili ideály spravedlnosti / 1918–1928. Pod sochou Masaryka se pak nacházelo poděkování Vděčná Plzeň Osvoboditeli národa / 1850–1937.

Základní kámen pomníku byl položen 10. července 1927 v den desátého výročí bitvy u Zborova. Ke slavnostnímu odhalení došlo v Den české státnosti 28. října 1928, přesně deset let po založení Československé republiky. Druhá etapa výstavby souboru veřejných budov, který tvoří monumentální pozadí pomníku, proběhla až v letech 1929–1931. Plánovanou školu však nahradila pobočka Národní banky československé, realizované podle projektu Františka Šrámka. Třetí etapa následovala v letech 1932–1934, kdy byla postavena škola Dr. Matouše Mandla podle návrhu Jaroslava Čady a Vladimíra Weingärtnera. Navzdory časovému odstupu si trojice staveb podržela společný výraz.

Během nacistické okupace byl pomník nejprve zakryt a posléze rozebrán. Válku přečkaly sochy v úkrytu na zámku Zbraslav v Praze. Památná lípa naštěstí přežila bez úhony a pomník byl 28. října roku 1945 opět odhalen. K jeho odstranění však došlo zanedlouho, v roce 1953. Byl to akt odplaty komunistického režimu za demonstraci Plzeňanů proti měnové reformě. Při tomto incidentu dělníci Škodových závodů sochy zničili. Demonstraci připomíná od roku 1993 pamětní deska na budově dnešní Československé obchodní banky v levé (resp. severní) části náměstí.

Ačkoliv se snahy o obnovení památníku objevily již v roce 1968, příležitost se naskytla až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Nejprve byla na místo vrácena replika sochy T. G. Masaryka s pozměněným nápisem na pylonu T. G. Masaryk / Zasloužil se o stát / 1850–1937. Předtím však musela být odstraněna vodní nádrž s plastikou racků, která se uprostřed náměstí nacházela od šedesátých let. Nahrazena byla dvěma menšími nádržemi po stranách prostranství. Replika alegorického sousoší pak byla na místo doplněna roku 1999.
 

JČ – MK

Literatura

Prameny