Železniční zastávka Plzeň – Jižní Předměstí leží v terénním zářezu mezi ulicemi Hálkova a Borská, v němž železniční trati směřující z Plzně západním směrem do Domažlic a do Chebu protínají území dnešního Jižního Předměstí poblíž areálu Škodovky. Mezi dvěma výpravními budovami, vystavěnými v prvních dvou desetiletích minulého století, vede most prodlužující severojižní osu Koperníkovy ulice do Němejcovy a podél náměstí Českých bratří dále do Mánesovy ulice.
V místech zářezu byla nejdříve vybudována trať, jež vedla od dnešního hlavního nádraží směrem na německý Furth im Wald. Následně ji doplnila dráha Františka Josefa I. směřující severozápadně do Chebu. K rozdělení obou tratí docházelo právě v místech později zbudované železniční stanice Plzeň – Jižní Předměstí. Stavba první budovy, umístěné v západní části stanice, byla zahájena po roce 1900 a v roce 1904 byl objekt předán do užívání cestujícím. Současně s první budovou nádraží byl postaven také most (pojmenovaný v roce 2013 po Ivanu M. Jirousovi), z něhož se vchází do hlavní haly objektu. Po obou stranách stanice byla v úrovni trati vytvořena reprezentativní parková úprava nástupištního ostrůvku. Parkově byly rovněž kultivovány stráně svažující se k tratím. Díky tomuto velkorysému řešení se ostrovní nádraží stalo výrazným solitérem v bohaté zeleni, jež spolu s okolím dávala místu charakter nábřežní promenády. Kultivovanost celého prostoru navíc umocnila reprezentativní zástavba v severní frontě Hálkovy ulice, uskutečněná téměř zároveň se stavbou nádraží v prvním desetiletí minulého století.
Po stavbě stanice došlo k částečné změně trasy železnice. Kolej vedoucí na západ v místech pod dnešní ulicí Na Vršíčkách byla opuštěna a iniciativou Jednoty pro zakládání sadů k okrášlení města Plzně a jejího okolí přeměněna v promenádu. Během první světové války začala tato trať opět sloužit expandujícím Škodovým závodům. Ve válečných letech byla také částečně poničena parková plocha. K její obnově došlo v letech 1919–1921 při stavbě novorenesanční budovy ve východní partii stanice. Velkorysý koncept s dvěma výstavními budovami byl dán polohou nádraží v tehdy nejlidnatějším plzeňském předměstí a rovněž blízkostí jednoho z nejdůležitějších zaměstnavatelů tehdejší doby – Škodových závodů, kam řada lidí dojížděla za prací. Západní hala byla koncipována jako odjezdová, východní naopak jako příjezdová. V současné situaci se původní velikost stanice stala nadbytečnou – zatímco východní budova slouží svému původnímu účelu, ze západního objektu, v současné době procházejícího rekonstrukcí, se v roce 2000 stalo kulturní centrum Moving Station / Hemžící se zastávka.
V letech 2012–2013 byla provedena modernizace tratě. Součástí změn bylo i nahrazení zelené jižní stráně (včetně původního zdobného zábradlí) opěrnou železobetonovou zdí a rozšíření profilu Borské ulice pro čtyřproudou silniční komunikaci. Místo tak ztratilo podstatnou část svého svého původního charakteru.
JČ – MK