Náměstí Emila Škody je rozlehlý prostor mezi Husovou a Tylovou ulicí západně od historického centra města. Zatímco na jihu jej ohraničuje budova někdejších technických kanceláří Škodových závodů (C2–1), jeho severní stranu tvoří komplex centrálního autobusového nádraží a průčelí domu Hedviky Liebsteinové a Jana a Jany Brummelových (C2–741), přestavěného v letech 1927–1929 podle návrhu Adolfa Loose a Karla Lhoty.
Prostranství takového rozsahu není výsledkem plánu, ale postupného uvolňování prostoru. Zástavba v pásu mezi ulicemi Husovou a Tylovou západně od Husova náměstí vznikala z větší části v prvních dvou dekádách minulého století. Celá plocha současného náměstí byla členěna třemi ulicemi, mezi nimiž se nacházely dva domovní bloky. Celý jeden blok v místech dnešního parkoviště zaujímala klasicizující budova ředitelství Škodových závodů. Ta byla vážně poškozena 25. dubna 1945 během posledního z náletů spojeneckých letounů na zbrojní výrobu ve Škodovce. Trosky objektu byly následně strženy a k opětovné zástavbě uvolněné parcely již nikdy nedošlo.
Domovní blok nacházející se východně od někdejší budovy ředitelství byl odstraněn v šedesátých letech. Ve stejné době došlo také ke zrušení ulic, čímž vznikla velkorysá plocha náměstí. V 1965 zde Škodovy závody (tehdy již nesoucí název Škoda, oborový podnik Plzeň) vybudovaly rozsáhlý podzemní protiatomový kryt civilní obrany o kapacitě 600 lidí, určený především zaměstnancům společnosti, který dnes slouží jako střelnice. V šedesátých letech rovněž vzniklo rozsáhlé parkoviště v západní části náměstí; větší část prostranství byla parkově upravena. Část blokové zástavby na severní straně náměstí byla zbořena během sedmdesátých a osmdesátých let kvůli výstavbě nového centrálního autobusového nádraží, jehož hlavní budova byla dokončena v roce 1983. V rámci této stavby byl vybudován více než 200 metrů dlouhý podchod pod nádražím a náměstím od Skvrňanské třídy až do Tylovy ulice.
Z osmdesátých let pochází i plastika ve veřejném prostoru, umístěná přímo na ose hlavní brány areálu – lze v ní vidět „pomník plzeňské Škodovky“, jehož tři pylony jsou spojeny „obručemi“ s tradičním logem podniku. Motiv okřídleného šípu rozvíjí i výtvarné pojetí brány. Nedaleko stojící pomník Emila Škody z roku 1996 byl v nedávné době poškozen – na vysokém žulovém kvádru, který je doplněn nižší hmotou základního kamene náměstí, v současnosti chybí busta zakladatele podniku.
Současný stav náměstí a jeho blízkého okolí je značně neutěšený. Kvůli významné redukci pracovních míst v areálu Škodovky po roce 1989 ztratilo umístění centrálního autobusového nádraží v tomto území (tj. na opačné straně města, než leží vlakové nádraží) své původní opodstatnění. Adekvátní dnešní situaci není ani jeho mimořádná rozloha. Na otázky po nové funkci i formě náměstí se pokusila odpovědět urbanisticko-architektonická soutěž z roku 2014, jejímiž vítězi se stala autorská čtveřice ve složení Petr Bouřil, Sandra Gulázsiová, Magdalena Nováková a Filip Fišer. Vítězný návrh by měl být dále rozpracován.
JČ – MK
Literatura
Prameny
- mapy.plzen.eu