Vila vrchního ředitele a vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni
1930–1931

Mezi lety 1930 a 1931 byla před areálem Měšťanského pivovaru vystavěna honosná dvojvila pro vrchní úředníky společnosti – ředitele Františka Plášila a vrchního sládka Jana Šebelíka. Stavba umocnila celkový reprezentační charakter prostranství před průmyslovým pivovarským areálem s novorenesanční Jubilejní branou z roku 1892 a administrativní budovou z let 1914–1919.

Příprava projektů na výstavbu vily, hledání jejího ideálního konstrukčního řešení i umístění prošly poměrně komplikovaným vývojem, jak dokládají i nejednoznačné výsledky architektonické soutěže, ke které kuratorium pivovaru v roce 1929 vyzvalo plzeňské architekty Hanuše Zápala, Václava Neckáře a Františka Němce mladšího (syna někdejšího podnikového stavitele Františka Němce st.). Ani jeden z návrhů totiž nebylo možné bez úprav realizovat. Jako formálně a finančně nejpříznivější byl vyhodnocen klasicizující osově symetrický návrh Františka Němce, jehož komise doporučila k přípravě s podmínkou, že do něj bude zapracována dispozice navržená v projektu Václava Neckáře. Zápalův návrh komise vyloučila kvůli příliš moderním formám, „které do prostředí nezapadají“, a také kvůli oddálení od vytyčené regulační čáry při ulici U Prazdroje směrem k nedalekému břehu řeky Radbuzy.

Avšak poté, co Hanuš Zápal předložil návrh na řešení prostranství v okolí administrativní budovy, který pivovar plánoval brzy provést, komise své závěry ze soutěže na dvojvilu zásadním způsobem přehodnotila. Zápalův projekt, v němž se předpokládalo zboření všech starších domů před správní budovou a jejich nahrazení rozsáhlou zahradou, v jejímž středu by byla úřednická dvojvila (obdobný projekt úpravy okolí správní budovy předložil také stavitel Karel Mastný), porotu zaujal natolik, že rozhodla o jeho realizaci, nicméně za spoluúčasti Františka Němce.

Architekti neprodleně přikročili k rozpracování projektu, jenž však skýtal mnohé komplikace – zejména obtížné založení novostavby ve vlhkém podloží blízko řeky Radbuzy, které bylo nakonec provedeno jako železobetonová deska nesená 270 pilotami. Hmotové řešení domu s monumentálním průčelím a výraznými valbovými a mansardovými střechami navazovalo na sousední administrativní budovu. Hlavní dominantou uliční fasády byla patrová lodžie s předstupujícími klasicistními pilíři vysokého řádu, na něž ve střeše navazovala čtveřice půlkruhových vikýřů. Hladkou světlou fasádu členila rozměrná okna s jednoduchými omítanými šambránami.

Ve vile se nacházely dva osově symetrické byty, jejichž hlavní vstupy byly situovány do zadního průčelí směrem k pivovaru. Jádrem dispozice u obou bytů byla reprezentační obytná hala, klíčový společenský a komunikační uzel, s cihlovým krbem, dvouramenným dubovým schodištěm a s ochozy v patře opatřenými kuželkovým zábradlím. V přízemí byl dále umístěn společenský salon, jídelna a tzv. pánský pokoj; samostatnou částí přízemí bylo provozní zázemí (kuchyně, přípravna jídel, umývárna, schodiště pro personál). První patro mělo naproti tomu zcela soukromý charakter – situována sem byla ložnice, pokoje pro děti, šatna, koupelna a místnost pro hosta. Domovnický dvoupokojový byt s kuchyní se nacházel ve vyvýšeném suterénu, zatímco do podkroví byly kromě zázemí pro služebné umístěny ještě i prádelna, sušírna a mandlovna se žehlírnou.

Reprezentační interiéry s kazetovými stropy v přízemí obou bytů byly na vlastní náklady vrchních úředníků vybaveny luxusním vestavěným nábytkem a dalším mobiliářem z ušlechtilých materiálů (mahagonové a ořechové dřevo) z dílny proslulé pražské nábytkářské firmy Emila Gerstela, která realizovala rovněž vybrané štukatérské práce.

Ve druhé polovině 20. století však budova, stejně jako její bezprostřední okolí byly značně znehodnoceny. Na počátku šedesátých let došlo k adaptaci západního bytu – v přízemí vzniklo zdravotní středisko, v prvním patře byly zřízeny dvě bytové jednotky. Prostranství před vilou degradovala nová silniční křižovatka s lávkou pro pěší. Dnes vila slouží jako administrativní zázemí pivovaru.

AŠ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny