Varna Měšťanského pivovaru v Plzni
1918–1919 / 1928

Dne 5. října 1842 sládek Josef Groll uvařil vůbec první várku piva v nově otevřeném Měšťanském pivovaru v Plzni. Varna byla součástí hlavního výrobního dvora od samého počátku. V roce 1849 byl stavitel Martin Stelzer pověřen jejím rozšířením, aby byl podnik schopen zdvojnásobit výstav. S rekonstrukcí poškozené varné pánve o rok později byl obsah varny zvětšen na 36 sudů. V roce 1852 pivovar koupil druhou varnou pánev na 48 sudů, o čtyři roky později pak instaloval třetí. Po zavedení železnice mezi Prahou a Plzní v roce 1862 společnost dál navyšovala výrobu. Stávající varna byla v roce 1862 rozšířena o čtvrtou pánev o 128 vědrech; v té době pánve s míchadly a čerpadly poháněl parní stroj. V roce 1872 již pivovar disponoval sedmi varnými pánvemi. S postupným rozšiřováním varen vznikl nesourodý soubor tvořený několika spojenými objekty s přístavky, skladištní rampou a řadou střešních vysokých komínů, tak typických pro staré varny.

V roce 1893 získal pivovar povolení k výstavbě páté varny s desátou a jedenáctou varnou pánví, a to včetně parní strojovny a kotelny s 20 m vysokým komínem (stavbu kotelny provedl stavitel Josef Houdek). Stavba na místě dělnické šalandy byla vybudována v novogotickém stylu a otevřena v roce 1896. Vedle dvoupatrového správního objektu s výrazným středovým trojúhelným štítem, který flankovaly dva vysoké komíny, se hlavní průčelí varny rozšiřovalo severním směrem protáhlou provozní částí. Její hlavní fasádu rozdělenou lizénami na šest polí charakterizovala vždy tři segmentová okna umístěná ve dvou pásech nad sebou, kdy horní okna měla poloviční velikost ve srovnání s okny spodními. Obvodový plášť byl zakončen zubořezovým pásem horní římsy. Zadní trakt zvaný mlatařský dvůr sloužil pro distribuci mláta expedovaného na koňských povozech. Po roce 1911 společnost komplex varen dále rozšířila na 21 varných pánví.

Pravděpodobně ještě do roku 1919 byla na místě starých varen č. 6 a 7 dokončena stavba nové, moderní varny s železobetonovou nosnou konstrukcí a polovalbovou střechou zakončenou hodinovou vížkou. Zařízena a uvedena do provozu však byla až v roce 1928, společně s vedlejší ústřední kotelnou s padesátimetrovým komínem, který doplnil symetricky koncipovanou východní fasádu varny v jejím středu. Tvarosloví varny, jejíž návrh z roku 1917 patrně vypracoval podnikový stavitel Adam Hucl (snad za přispění Ludwiga Tremmela), vychází ze sousední neogotické budovy. To je patrné zejména na detailech jižní a západní fasády, které jsou v pravidelných odstupech prolamovány trojicemi vysokých oken, dělených do dvou pásů. Východní fasáda se plně podřídila funkci – ke dvěma vyvýšeným vstupům po stranách komínu vedla vždy dvě „protiběžná“ železobetonová schodišťová ramena lemovaná ocelovým trubkovým zábradlím a krytá zalomenou deskou markýzy. Pro provoz varny byl tehdy nově zaveden elektrický pohon. Oba objekty varen byl rekonstruovány v roce 1955 a následně rozšířeny o čtyři nové pánve v letech 1960–1964.

V sedmdesátých letech minulého století se v rámci modernizace podniku upustilo od topení uhlím; v roce 1974 byly instalovány varné soupravy s plynovými hořáky s automatickou regulací. Mezi novogotickou varnu a varnu z konce dvacátých let 20. století byl mezi roky 1973 a 1977 vklíněn objekt velkokapacitní varny pro osm varných souprav, k nimž v následujícím roce přibylo ještě šest. Další oprava fasád proběhla v roce 1991. Nejstarší části provozu byly v roce 2003 vyřazeny a rekonstruovány pro účely stálé expozice podle projektu Petra Buriana a Pavla Uttendorfského z architektonického ateliéru DaM. V témže roce byly zahájeny práce na rozšíření varny s celkovými náklady 300 milionů Kč. Moderní objekt na kónickém půdorysu s celoskleněným pláštěm, přisazený k západní partii meziválečné budovy varny, navrhl Zoltán Czvengrosch z pražského XL studia. Nová varna, která nahradila starší provozy, byla otevřena v září 2004.

TŘ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny