Správní budova Měšťanského pivovaru v Plzni
1914–1919 / 1945–1950 a 1955–1959

V roce 1914 rozšířil Měšťanský pivovar své pozemky o parcelu položenou západně při křižovatce ejpovické silnice a doubravecké cesty procházející areálem pivovaru. Ještě na konci téhož roku se na místě několika starších nájemních domů a konírny začala stavět nová administrativní budova, kterou již delší dobu prosazoval František Spalek, původně hlavní inženýr, později ředitel podniku. Projekt vypracoval Adam Hucl, dlouholetý závodní stavitel a projektant. Na konečné podobě fasád spolupracovali i původem vídeňský architekt Ludwig Tremmel a plzeňský malíř František Xaver Ledvina. Stavbu v komplikovaném terénu svažujícím se k řece vedl František Němec starší, další z tehdejších podnikových stavitelů. Dvoupodlažní objekt o celkové výměře 1 339 metrů čtverečních byl dokončen v roce 1917. O dva roky později byl vybaven nábytkem (interiérové truhlářské práce provedl Lorenc Just z Plzně) a zařízením a následně zprovozněn.

Správní budova s vnitřním zaskleným atriem stojí na obdélném půdorysu a definuje spolu s hlavní branou a na ni napojeným obytným a posléze administrativním objektem č. p. 113 (tzv. vilou Libuše) hlavní vstup do celého pivovarského areálu. Tomu odpovídá i reprezentativní podoba jihozápadní fasády domu, jejíž největší část v celé výšce objektu představuje středový rizalit. Ten je členěn pěti okenními osami s okny vsazenými hluboko do obvodové zdi a meziokenními pilastry s jednoduchými hlavicemi. Okenní řady odděluje horizontální plasticky tvarovaný pás s čtvercovými zrcadly. Symetrický rozvrh průčelí podtrhují rohové „přístavby“ korunované v úrovni druhého patra balkonovou terasou. V úrovni vyvýšeného suterénu se na fasádách objektu uplatňují horizontály bosovaného soklu, v nárožích přecházejícího v lizény.

Pojetí jihovýchodní fasády domu vychází ze základního členění jižního průčelí protější vily Libuše. V přízemí ji zdobí jednoduchá bosáž, navíc fasádu zvýrazňují mělké boční rizality s dvojicí oken zasazených do lizénových pásů. Střední části průčelí původně dominoval trojboký arkýř s cibulovou stříškou vystupující nad hlavní římsu v obloučkovém štítu. V ploše fasády jsou uplatněna okna s půlkruhovým zakončením i okna obdélná, jejichž šířku vymezují lizény. Kvádr vstupní části, vystupující z těla budovy a navazující na hlavní bránu, je prolomen vchodem se segmentovým portálkem a kruhovým oknem osvětlujícím zádveří. Plochá střecha vstupu slouží jako terasa v prvním patře.

Severovýchodní průčelí se zvýšenou přízemní částí je totožné s jihozápadní fasádou. Z jeho východní partie vystupuje půlkruhový arkýř, k severní části se přimyká vížka na čtvercovém půdorysu, zakončená cibulovou střechou. Severozápadní průčelí, podobně jako další tři fasády provedené z umělého volyňského kamene zvaného „jihol“, je komponováno ve shodě s jihovýchodním. Severní nároží tvaruje rohová přístavba zakončená terasou přístupnou z prvního patra. Objekt završuje výrazně předstoupená korunní římsa, na kterou dosedá mansardová střecha s řadou půlkruhových vikýřů po obvodu. 

Sklepy objektu se využívaly jednak jako skladiště, jednak zde bylo zázemí centrálního vytápění, které dodala Pražská strojírna, a ventilačního systému. Zvýšený suterén sloužil jako archiv, registratura, byty služebnictva a vrátnice. Do přízemí byly umístěny kanceláře úředníků a pokladna, prosvětlená skleněným stropem. V prvním patře, přístupném širokým reprezentativním schodištěm a výtahem, se nacházela kancelář ředitele a správní rady a také zasedací síň. Dobový tisk charakterizoval interiér prvního patra slovy: „Stále snaha nehledanosti nových překotných stylů, spíše měšťanské útulnosti s přepychem střízlivým.“ 

Na konci dvacátých let minulého století již kapacita budovy nedostačovala požadavkům pivovaru. Kanceláře se musely přestěhovat a místo nich byla zřízena pneumatická pošta obsluhující vzdálená pracoviště. Park před jihozápadním průčelím byl upraven v roce 1933. V prosinci roku 1944 poškodilo správní budovu bombardování. První etapa rekonstrukce podle projektu architekta Václava Kleina se uskutečnila v letech 1945–1946; do obnoveného severního a západního křídla se pak vrátil kancelářský provoz. Další stavební práce však probíhaly velice pomalu a v roce 1950 byly zastaveny úplně. Rekonstrukce objektu, při níž byl například odstraněn arkýř v jihovýchodním průčelí, byla dokončena až mezi lety 1955 a 1959. Mezitím v roce 1956 byly ve sklepě budovy zřízeny dvě pivnice. Jejich výzdobu provedl výtvarník Miloš Holý, okenní vitráže Josef Wenig a projekt krbu zpracoval sochař Jaroslav Votlučka. Provoz pivnic zajišťovaly Restaurace a jídelny až do roku 1991, kdy je převzal pivovar. V témže roce bylo rekonstruováno atrium včetně skleněného zastřešení. Dalšími opravami dům prošel v roce 2002, kdy podnik přistoupil i k citlivé renovaci původních vnitřních dispozic. Objekt je i nadále využíván jako hlavní administrativní budova společnosti.

TŘ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny