Modernizace obytné budovy Měšťanského pivovaru v Plzni
1921 / 1945–1946

Původně měšťanský dům zvaný vila Libuše či U Libuše, vystavěný v nároží „císařské silnice do Prahy“ (nynější ulice U Prazdroje) a pivovarnické ulice (někdejší cesta procházející územím dnešního areálu Plzeňského Prazdroje), navrhl v roce 1868 Eduard Jahl pro Vojtěcha a Marii Plzákovy. Budova v novogotickém stylu s novorománskými prvky sestávala v přízemí z obytných místností a prostoru pro obchod. První a druhé patro bylo určeno k bydlení. Objekt několikrát změnil majitele, než jej v roce 1884 odkoupil Měšťanský pivovar, aby ho mohl začlenit do svého rozšiřujícího se areálu a území následně uzavřít.

Třípodlažní stavba s valbovou střechou je situována ve svažitém terénu. S relativně prudkým sklonem se vyrovnává zejména jižní fasáda, která ponejvíce utvářela původní stylovou podobu domu. Bosované průčelí zvýrazňovaly průběžné reliéfní pásy říms, plasticky oddělující jednotlivá podlaží. Partii přízemí a prvního patra členila půlkruhově zakončená okna lemovaná nadokenními segmentovými římsami. Nadokenní římsy postranních zdvojených oken v prvním patře doplňoval prvek zubořezu. Druhé patro osvětlovala obdélná okna, jejichž tvar kopírovala profilovaná nadokenní římsa.

V roce 1892, v rámci 50. výročí založení pivovaru, byla k domu na základě návrhu Emanuela Klotze a Františka Němce staršího přistavěna nová hlavní brána – tzv. Jubilejní. Vila Libuše tak od té doby spoluutváří ústřední vstup do areálu. Podle záměru vedení společnosti z roku 1909 měla dům nahradit nová reprezentační a správní budova. Z projektu, připravovaného kvůli nedostatku vhodných kanceláří, však sešlo. V roce 1914, kdy započala výstavba protilehlé administrativní budovy (C9–2496), byl objekt adaptován na zázemí pro zaměstnance, kam patřil pokoj s kuchyní, sociální zařízení, prádelna a prostor s píchacími hodinami. Do jižního traktu v přízemí byla umístěna ordinace s čekárnou a lůžkový pokoj. 

Ve snaze stylově sjednotit hlavní vstup do areálu pivovaru – a tedy přizpůsobit vzhled vily Libuše administrativní budově – přistoupil podnik v roce 1921 k provedení nového obvodového pláště domu (výkresy nesou podpisy Františka Němce staršího, Adama Hucla a pravděpodobně Františka Spalka). Původní ráz objektu se však úpravou podstatně nezměnil. Autoři návrhu v jižní fasádě ponechali bosáž v přízemí a rohové lizény vymezující sdružená okna v postranních partiích fasády. Přiznána zůstala i probíhající římsa oddělující přízemí od prvního patra. Nadokenní římsy v prvním a druhém patře byly zjednodušeny a mezi okny obou podlaží byla nově uplatněna plastická výzdoba zdůrazňující pravidelný rytmus svislic okenních os.

V roce 1932 si několik místností v budově pronajal poštovní úřad. V prosinci 1944 dům poškodilo bombardování. Po rekonstrukci v letech 1945–1946 dům po několik desetiletí sloužil jako bytový dům. V roce 1986 provoz pošty nahradila prodejna suvenýrů a výrobků pivovaru. Následujícího roku byl objekt kompletně opraven a v letech 1993–1994 následně přestavěn na kanceláře. Další rekonstrukce domu proběhla v roce 2002. Přízemí, původně sloužící jako obchodní prostor, bylo adaptováno na vrátnici a informační centrum. Kvůli využití podkroví pro provozní účely byla do rekonstruované střechy vložena řada výrazných střešních vikýřů s okny, jež ještě více přiblížily vzhled objektu správní budově.

TŘ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny