Poklidný Lochotín s nedalekými boleveckými městskými lesy a rybníky vnímalo kuratorium Vyšší hospodářské školy v Plzni jako ideální prostředí pro svoji výuku. V letech 1923–1924 zde proto nechalo vystavět modernistickou školní budovu podle projektu Hanuše Zápala (C8–517), která patří mezi vůbec nejkvalitnější architektovy realizace. Již od roku 1921, tedy pouhé tři roky od svého založení, škola prozatímně využívala prostory blízkého hospodářského dvora zvaného Lüftnerka. Jeho zanedbaný stav i poloha na hraně strmého svahu Vinic však pro potřeby výuky nebyly vyhovující.
V roce 1926 proto kuratorium uspořádalo omezenou architektonickou soutěž na řešení nového dvora, do níž přizvalo Hanuše Zápala, Čeňka Musila z Jičína a Theodora Petříka z Prahy. Jako vítězný z ní vzešel návrh Hanuše Zápala, v němž se architektovi podařilo obohatit ryze provozní zázemí s nejnovějšími technologiemi (nákladní výtahy, visuté vozíky) o výtvarně hodnotné budovy, citlivě zakomponované do okolní krajiny. Vnímavost a respekt vůči okolnímu prostředí – ať už krajinnému, nebo městskému – jsou ostatně pro Zápalovu tvorbu typické.
Rozsáhlý uzavřený areál se rozprostíral okolo obdélného dvora o rozměrech 50 x 80 metrů a obsahoval kromě několika stodol, chlévů pro dobytek, sýpky, míchárny krmiv či mléčnice také obytnou a kancelářskou budovu správce, dům s byty zaměstnanců, dílny a hygienické zázemí pro studenty (šatny a umývárny). Celý komplex pak obklopovaly sady a zahrady.
Vzorný statek byl slavnostně představen 9. října 1932, kdy Hanuš Zápal ve školní aule pronesl přednášku o stavebním programu hospodářského areálu, po níž následovala i prohlídka komplexu. K zániku statku došlo v letech 1986–1987 v souvislosti s první etapou výstavby sídliště Vinice.
AŠ
Kuratorium Vyšší hospodářské školy v Plzni