Obchodní a činžovní dům Václava a Marie Boříkových
1934

V roce 1934, pět let po dokončení blízkého činžovního domu Františka Fíny, přibyl do této části někdejšího Saského předměstí další příspěvek do tehdy hojně rozvíjené typologie nájemního bydlení. V nároží Karlovarské třídy a Bolevecké ulice vznikl obytný dům s obchody, zhotovený – a zřejmě i vyprojektovaný – pro manžele Václava a Marie Boříkovy stavitelem Karlem Warausem. Aby korespondoval s výškovou úrovní staveb v uliční frontě, má v části obrácené do Karlovarské třídy tři podlaží. V části orientované směrem do malého prostranství při zlomu Bolevecké ulice je o jedno patro vyšší.

Strohý a utilitární architektonický výraz objektu čerpá z estetiky purismu a funkcionalismu. Autor projektu ji však neuplatnil ve zcela vytříbené podobě. Obě hladké uliční fasády plasticky pročlenil předstupujícími arkýři dosahujícími výšky celého domu nad parterem. Zaoblené nároží vždy s jedním okenním polem po stranách tak ustupuje dozadu. Jeho ploché zastřešení slouží jako otevřená terasa. Tuto část domu akcentuje rám terasy, pomáhající vyrovnat výškový rozdíl mezi oběma částmi budovy.

Hlavní funkce domu našly v jeho provozním a dispozičním rozvrhu jasné místo – první, druhé a třetí patro bylo vyhrazeno vždy jednomu jednopokojovému a jednomu dvoupokojovému bytu. Vlastní koupelnou disponoval jen ten větší z nich. Obytné místnosti bytů, osvětlené velkými třídílnými a čtyřdílnými okny, se obracely do ulice, předsíně a hygienické zázemí se seskupily ve dvorním traktu domu. Ve třetím patře se nacházel jen jeden jednopokojový byt, prádelna a komora, pod šikmou střechou směrem do Karlovarské třídy byla půda.

Do parteru byly situovány dva obchody, přičemž vstup do většího z nich byl vsazený přímo do osy nároží. Průjezd do malého dvora, z něhož se vstupovalo do dílny s udírnou umístěné doprostřed dispozice, vedl z Karlovarské třídy. Do obytných podlaží se vstupovalo chodbou z Bolevecké ulice, na niž navazovalo schodiště. Součástí přízemí byla i obytná kuchyně. Suterén soustředil chladírny potravinářských provozů a sklepy. Umístění schodiště při východní obvodové zdi budovy nebylo náhodné – původní výkresy prozrazují, že majitelé uvažovali o budoucím „zrcadlovém“ rozšíření domu podél Bolevecké ulice. Po dostavbě by se schodiště ocitlo uprostřed dispozice a mohlo obsloužit i novou část souboru. Druhou načrtnutou – a rovněž nerealizovanou – přístavbou v uliční frontě Karlovarské třídy měl dům dostoupit až ke štítové zdi sousedního objektu.

Právě do těchto dvou míst se v druhé polovině šedesátých let, kdy budova sloužila jako provozovna Potravin Plzeň, rozšířilo přízemí domu nízkými přístavbami samoobsluhy (do Karlovarské třídy) a skladu, kryté rampy a zázemí (do Bolevecké ulice). Přibližně o dvacet let později pak proběhla rekonstrukce obchodu. Další menší úpravy dům podstoupil po roce 1989. To podstatné ze své původní podoby však budova neztratila.

KE – PK

Stavebník

Památková ochrana

Prameny