Rodinný dům Ely Pospíšilové
1931

Přestože na počátku třicátých let minulého století již v Plzni vzniká řada objektů elementárních pravoúhlých tvarů s nezdobnými fasádami, budovaných podle moderních zásad vědeckého či emocionálního funkcionalismu, své místo zde stále nachází i řada konzervativněji řešených rodinných domů. Právě tyto realizace prozrazují, že mnozí místní stavebníci se s nejnovějšími trendy v architektuře ještě nedokázali zcela sžít a nadále preferovali tvarosloví vycházející z architektonické tradice, i když prostoupené rovněž moderními prvky.

Charakteristickým příkladem tohoto typu realizací je rodinný dům na Roudné, navržený v roce 1931 významným plzeňským architektem a dlouholetým pracovníkem městského technického úřadu Hanušem Zápalem pro dceru místního statkáře Josefa Füricha Elišku Pospíšilovou (tou dobou již vdovu po vojenském letci a štábním kapitánovi Vladimíru Pospíšilovi). Architekt projekt zpracovával v době, kdy byla realizována jeho architektonicky patrně nejprogresivnější stavba – funkcionalistická měšťanská škola Luďka Pika v Doubravce. Tradicionalistický charakter rodinného domu Elišky Pospíšilové lze proto přisuzovat právě jejím požadavkům na formální pojetí stavby.

Vila se zvýšeným suterénem a dvěma nadzemními podlažími byla vystavěna na nepravidelném a členitém půdorysu uprostřed rozlehlé, mírně svažité parcely. Střídmě pojaté fasády, jejichž působení Zápal založil na kontrastu velkých ploch hladkých světlých omítek a režného cihlového zdiva (a také kamenného soklu), jsou na severozápadní a jihozápadní straně domu „korunovány“ trojúhelným klasicizujícím štítem. V severním nároží, kde se nachází také hlavní, mírně zapuštěný domovní vstup, je soustava hmot doplněna o půlválcový ploše zastřešený schodišťový rizalit.

V obou nadzemních podlažích dům soustředil po jednom samostatném třípokojovém bytě s velkou předsíní, kuchyní a dalším provozním zázemím. Orientaci obytných místností směrem na jihovýchod prozrazují rozměrná okna vsazená do pravoúhlého arkýře, jenž byl v úrovni podkroví využíván jako malá terasa. Obytná místnost s hygienickým příslušenstvím pro domovní personál se nacházela také v suterénu.

Dům si dodnes zachovává původní architektonický výraz z počátku třicátých let, a zůstává tak jednou z nejcharakterističtějších ukázek plzeňské moderní, nikoliv však radikálně pokrokové architektury. 

AŠ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny