Počátkem třicátých let 20. století plzeňskou vilovou čtvrť Lochotín obohatil architektonicky mimořádně hodnotný funkcionalistický rodinný dům Václava Ornsta, zástupce ředitele muniční továrny Škodových závodů, který vypracováním projektu pověřil plzeňského architekta Václava Neckáře. Stavbu vily se zvýšeným suterénem, dvěma nadzemními podlažími a „půdou“ provedl místní stavitel Antonín Štipl.
Václav Neckář jako jeden z nejdůslednějších plzeňských modernistů vetkl domu přibližně čtvercového půdorysu elementární „krabicovité“ tvary s velkoryse vysazeným schodišťovým arkýřem v uličním průčelí (orientovaným na sever) a s rizalitem v severovýchodním nároží. Do prostorové kompozice ortogonálních forem patří i kryté vstupní schodiště, jehož plochá střecha slouží jako nevelká terasa. Působení puristických fasád architekt založil na střídání hladkých, nezdobných bíle omítnutých ploch a tabulkových oken, jejichž rozličné rozměry prozrazují funkci místností, které se za nimi skrývají (rozměrnými okny světlo proudilo do obytných místností a verandy, malá okna osvětlovala provozní části domu). Soustavu hmot doplňují trubková zábradlí terasy nad vyvýšeným hlavním vstupem a na ploché střeše, v úrovni půdy zčásti upravené jako pobytová terasa. Severní fasádu měla podle Neckářova projektu také oživovat popínavá zeleň, pro niž architekt navrhl nosný rošt sahající po nadpraží oken prvního patra.
Hlavní společenskou funkci v domě zaujímalo přízemí, v němž se nacházela vstupní hala, reprezentační společenský pokoj, rozlehlá jídelna a také veranda, z níž vedl samostatný vstup do zahrady. Mimo to byla součástí přízemí moderně vybavená kuchyň a provozní zázemí, včetně pokoje pro služku. První patro mělo naopak ryze soukromý charakter; nacházela se zde ložnice rodičů a dětí, koupelna a pokoj pro hosta. Architekt záměrně všechny obytné místnosti situoval směrem na jih, tedy do zahrady, naproti tomu technické zázemí se nacházelo v severním traktu domu směrem do ulice. Do suterénu byl kromě sklepů, prádelny a garáže umístěn také malý byt pro domovníka. Díky promyšlenému provoznímu i technologickému řešení, které zahrnovalo mimo jiné malý nákladní výtah, shozy na špinavé prádlo a odpadky či vestavěné skříně a posuvné dveře, splňoval dům veškeré dobové požadavky na moderní, pohodlné a zdravé bydlení.
Spolu s vilou Heřmana Konejla v Bezovce (C4–1930), budované podle Neckářova projektu ve stejné době, patří Ornstův rodinný dům ke špičce plzeňské funkcionalistické tvorby, souměřitelné s tehdejší pražskou či brněnskou produkcí, jíž Neckář osobně poznal během svého angažmá v rámci brněnské Výstavy soudobé kultury v roce 1928. Obě zmíněné vily můžeme na základě jejich nesporné formální příbuznosti považovat za variaci na téma moderní funkcionalistické vily, koncipované v intencích dobově hojně diskutované „vědeckofunkcionalistické“ metody, jež při projektování budov formě nadřazovala funkci a dům považovala za „stroj na bydlení“. Konejlova vila však na rozdíl od vily Ornstovy přece jen vykazuje jisté odchylky od přísných vědeckofunkcionalistických zásad – například použití půlkruhového schodišťového rizalitu, charakteristického pro stavby emocionálního funkcionalismu.
Přestože v šedesátých letech vila doznala některých stavebních změn (na zahradě byla přistavěna garáž a vnitřní dispozice domu byla rozdělena na dva menší byty), dodnes si zachovává původní architektonický výraz z počátku třicátých let, díky němuž byla v roce 1994 zapsána na seznam nemovitých kulturních památek. Havarijní stav omítek domu a zachovaného dřevěného zahradního altánku svědčí o nutnosti brzké a citlivé rekonstrukce.
AŠ
Stavebník
Václav Ornst
Památková ochrana
Objekt je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 12884/4-4956; zároveň je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.
Literatura
- Jaroslav Krátký, Václav (red.) Neckář, Deset let Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925–1935, Plzeň 1935
- Jana Synková, Petr Domanický, Slavné vily Plzeňského kraje, Praha 2009, str. 155–156
- Petr Domanický, Umění českého západu, Řevnice 2010, str. 105–107
- Petr Domanický, Plzeň. Průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti, Plzeň 2013, str. 267–270
- Petr Domanický, Pěší zóna, 2002, str. 5–15
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně