Cizinecký dům Akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni
1928–1931

Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni vystavěla na přelomu dvacátých a třicátých let reprezentační komplex budov pro ubytování zahraničních kontrolorů, významných návštěv a úředníků firmy, přijíždějících služebně do Plzně. Soubor domů umístěný do rozsáhlé zahrady lemující Karlovarskou ulici byl budován postupně v několika fázích mezi lety 1928 a 1931.

Společnost nejprve v roce 1928 přistoupila k adaptaci a rozšíření historizující vily č. o. 81 z roku 1898 v jihovýchodní části pozemku, patřící původně obchodníkovi Františku Hamáčkovi. Pod vedením známého plzeňského stavitele Josefa Špalka st. byla obytná vila přeměněna v ubytovací zařízení a ze severní strany rozšířena o patrovou přístavbu s osmi pokoji orientovanými do ulice i do zahrady. Celý objekt byl vizuálně sjednocen hladkou břízolitovou fasádou světlých odstínů, z níž vystupoval vstupní věžovitý rizalit lemovaný výraznou profilací v omítce. Navzdory těmto úpravám si stavba do značné míry zachovala tradicionalistický ráz, a to zejména díky ponechané historizující „věžici“.

Obdobné tvarosloví, charakterizované skladbou horizontálních a vertikálních motivů a plastickými geometrickými prvky pláště (římsami, parapety, pilastry či meziokenními plochami), získala i samostatná čtyřpodlažní novostavba hotelu. V přibližně téže době ji u severní hrany parcely realizovala firma Františka Kvasničky. Moderní ploše zastřešený objekt, orientovaný podélnou osou kolmo k hlavní ulici, soustředil hlavní část ubytovacích kapacit, tj. až 38 hostinských pokojů. Projekt budovy, jež v suterénu kromě technických místností soustředila také veškeré zázemí pro gastronomii, vypracoval zaměstnanec stavebního oddělení podniku architekt J. Kopp, který byl s největší pravděpodobností i autorem návrhu přestavby vily č. o. 81.

Oba solitéry v letech 1930–1931 propojilo funkcionalistické patrové reprezentační křídlo, navržené předním modernistickým architektem meziválečné Plzně Jaroslavem Fišerem, jenž od roku 1929 rovněž působil ve stavebním oddělení podniku. Tak jako v případě adaptace a přístavby domu č. o. 81 zajistila realizaci firma Josefa Špalka staršího.

Nový spojovací trakt, jenž v rámci celého souboru architektonicky vynikl, se stal hlavním společenským uzlem celého hotelového komplexu – předtím tuto funkci zastávalo přízemí třípatrové novostavby, přístupné ze severu sloupovým portikem. Geneze a vývoj tohoto stavebního záměru, jehož hlavním účelem bylo zbudování nového společenského sálu, však byly poměrně zdlouhavé; jeho realizaci předcházelo vypracování hned několika variant. První studie navrhovala přízemní přístavek navazující na vstupní halu, schodiště a jídelnu v hotelové novostavbě. Druhá varianta počítala se zřízením propojovacího křídla mezi hotelem a vilou č. o. 81, v níž by se kromě společenského sálu a spojovací chodby nacházela také herna. Její variantou se pak ještě stal obdobný návrh, který však počítal se dvěma společenskými sály nad sebou. Nakonec však kuratorium zvolilo projekt, v němž přístavba nebyla koncipována jako pouhá spojovací chodba se společenským sálem, nýbrž jako reprezentační vstupní křídlo – společenské centrum celého hotelového komplexu. 

Na hlavní vchod, orientovaný směrem do zahrady a lemovaný dvěma schodišti, navazoval ve zvýšeném suterénu reprezentační vstupní vestibul, šatna a hygienické zázemí. Součástí symetricky komponované dispozice byly i kanceláře, místnost personálu (vlevo) a pokoje pro hosty (vpravo). Celou plochu prvního patra zaujímal reprezentační sál rozdělený do tří částí. Široké střední pole bylo osvětlené rozměrným, segmentově vyklenutým pásovým oknem v zahradním průčelí a valbovým světlíkem vsazeným do neckové klenby (zastřešení, provedené jako ocelová nýtovaná konstrukce, mělo mít původně tvar sedlové střechy). Obě postranní části dispozice byly kryté plochou střechou a osvětlené širokými okny rovněž obrácenými do zahrady. Uličnímu průčelí pak v úrovni prvního patra dominovala rozměrná obdélná okna, která osvětlovala spojovací chodbu. Kvůli dostatečnému osvětlení a oslunění hlavního sálu byl od něj tento prostor oddělen pouze prosklenou příčkou.

Celý komplex, jehož součástí byla také starší vila č. o. 79 při jižní hranici areálu, byl doplněn o řadu uměleckých děl. V zahradě se nacházely mj. i sochy od Otokara Waltera, autora výzdoby nedalekých budov Vyšší hospodářské školy (C8–517) a Jubilejního okresního dětského domova (C8–585). 

V letech 1973–1975 podstoupil Cizinecký dům výrazné, na svou dobu velmi zdařilé stavební zásahy, zejména v interiérech. Projekt vypracoval plzeňský architekt a malíř Klement Štícha. Nově vzniklé, výtvarně atypicky pojaté sály a salonky byly luxusně vybaveny a doplněny o kvalitní uměleckořemeslné prvky od plzeňských výtvarníků Ladislava Fládra, Stanislava Staňka, Zdeňka Kejzlara či Břetislava Holakovského. Interiér budovy, dnes provozované jako součást souboru CD Hotel Garni, se až do dnešních dnů zachoval v takřka intaktním stavu a jako jedno z nejautentičtějších souborných uměleckých děl (tzv. gesamtkunstwerk) Československa první poloviny sedmdesátých let by si zasloužil památkovou ochranu.

AŠ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny