Stavební družstvo Dělnický dům se v druhé polovině dvacátých let rozhodlo přispět ke zmírnění nedostatku ubytovacích kapacit v Plzni výstavbou dvou sousedních řadových činžovních domů nedaleko Lochotínského parku a Karlovarské třídy. Obě budovy realizovala v letech 1927–1928 zdejší stavební firma Tomáše Dobrého. Ministerstvo sociální péče, reprezentující zájem československého státu napomoci vzniku dostupného městského bydlení, udělilo družstvu podporu tím, že převzalo záruku za část hypoteční půjčky.
Dvojice podsklepených činžovních domů se šikmou střechou se k sobě poutá v tupém úhlu a sleduje tak zakřivení Bolevecké ulice. Přestože jsou obě budovy stavebně oddělené, členění jejich fasád naznačuje, že vznikly jako provázaný celek. Průčelí čtyřpodlažního objektu č. o. 20 s pěti okenními osami autor projektu pojednal velice střídmě. Decentně je „rozehrál“ plastickými geometrickými prvky uspořádanými v soustavě horizontál a vertikál: průběžnými a subtilními podokenními římsami, šambránami, které mezi prvním a druhým patrem přešly v silné lizénové rámce (či snad velmi mělké arkýře), nebo naznačenými postranními rizality. Mimo osu symetrie uliční fasády autor vsadil hlavní vstup do domu, spolu s vedlejším oknem do chodby jako jediný v domě zakončený půlkruhovým nadpražím a zdůrazněný navíc balkonem s jemným geometrickým mřížovím zábradlí v prvním patře. Vlevo od vstupu v barevně odlišeném přízemí byl umístěn výkladec obchodu.
Kromě prodejny dům soustředil také dvanáct bytů pro členy družstva. První, druhé i třetí patro budovy bylo dispozičně řešeno totožně – dva jednopokojové byty s pokoji obrácenými do ulice doplňoval v tradičním dvojtraktovém uspořádání komfortnější byt se dvěma prostornými pokoji, kuchyni, spíží a vzdušnou předsíní. V přízemí se kromě obchodu se skladištěm nacházely rovněž tři byty. Suterén zahrnoval kromě sklepů také prádelnu a kancelář družstva, v podkroví byly úložné prostory pro každý byt.
Asymetricky rozvržená uliční fasáda vedlejšího pětipodlažního domu č. o. 18 doznala ještě většího zjednodušení. Rytmus a řád jí autor vtiskl střídáním dvoudílných a trojdílných oken a velmi jemnou plastickou modelací s profilovanými římsami a „překladem“ nad hlavním vstupem, který měl nést nápis s názvem stavebního družstva. Dům nabízel jednopokojové i dvoupokojové byty s pokoji orientovanými do ulice, přičemž vždy jeden z bytů v patře neměl vlastní koupelnu.
K vyššímu z obou domů se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přimkl šestipodlažní bytový dům. Přibližně o deset let později se proměnil charakter širšího okolí kvůli rozšíření Karlovarské třídy. V současnosti mají oba objekty za sebou řadu novodobých méně významných zásahů – výměnu dřevěných oken i vstupních dveří za plastové, novou střešní krytinu bez původních trojúhelníkových vikýřů či zamřížovaný a reklamní fólií pokrytý výkladec obchodu. Své solidní architektonické kvality si oba domy nicméně podržely dodnes.
KE – PK
Stavební družstvo „Dělnický dům“ v Plzni
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.