Plzeňský velkoobchodník židovského původu Hugo Weisl si v roce 1927 nechal na rozlehlém pozemku při kraji lochotínské vilové kolonie vystavět honosný rodinný dům, jehož projekt, odrážející vlivy novobarokní architektury, vypracoval předchozího roku méně známý pražský architekt Rudolf Eisler, jmenovec vídeňského architekta a žáka Friedricha Ohmanna z tamní Akademie výtvarných umění. Realizaci stavby zajistila firma místních stavitelů Josefa a Václava Paškových.
Patrovou vilu s výraznou valbovou střechou architekt koncipoval jako podélný dvojtrakt na přibližně obdélném půdorysu, z něhož vystupují dvě rozměrné verandy a segmentový výklenek. Ploché střechy těchto hmot v patře slouží jako terasy. Zmíněné odkazy na novobarokní styl se v exteriéru projevují zejména v uplatnění hrotitých nadokenních říms (tzv. suprafenester), které člení jednoduchou hladkou fasádu, a předsazených „trychtýřovitých“ schodišť s volutami, korunovanými kamennými vázami na květiny. Výrazným stavebním prvkem je také podezdívka s odhaleným kvádříkovým zdivem.
Do reprezentačního přízemí vily se vcházelo půlkruhovým vstupem lemovaným rostlinným štukovým ornamentem. Vchod nebyl orientován k přístupové ulici (tedy na sever), nýbrž k východnímu bočnímu průčelí. Provozním uzlem tohoto podlaží se stala velkorysá schodišťová hala s ochozem v patře, která zabírala téměř polovinu obytné plochy přízemí a z níž vedl také postranní vstup (na jih) do zahrady. V západním traktu se nacházel pánský pokoj propojený s prostornou jídelnou, kterou mimo jiné osvětloval „vějíř“ úzkých obloukových oken v segmentovém arkýři. Kuchyně a přípravna jídel byly situovány do severní části dispozice. První patro, jež mělo tradičně privátní charakter, soustředilo celkem tři ložnice s hygienickým zázemím a šatnou a jeden obytný pokoj a komoru. Další dva pokoje byly umístěny do podkroví, osvětlovaného dvěma rozměrnými mansardami. V suterénu se kromě jednopokojového bytu domovníka nacházela prádelna, garáž, sklepy a zázemí.
Hugo Weisl, jenž byl mimo jiné i členem představenstva plzeňské lóže Union židovské organizace B’nai B‘rith a organizačně se podílel na výstavbě spolkového domu (C2–654), však bohužel vilu neobýval dlouho. V lednu 1942 byl společně se svou ženou Zdenkou deportován do koncentračního tábora Terezín. Manželé válku nepřežili, zahynuli na neznámém místě patrně ještě v roce 1942.
Po válce vilu začala využívat Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, které v souvislosti s převzetím sousední budovy někdejšího Jubilejního okresního dětského domova – nově Procháskova pavilonu (C8–585) – připadly veškeré s ní sousedící objekty a pozemky. Změna v provozu vily, která měla nyní sloužit potřebám hygienického a mikrobiologického ústavu, si vyžádala četné vnitřní stavební úpravy, ty však exteriér téměř nepoznamenaly. Obytné místnosti v přízemí i v prvním patře byly přeměněny v laboratoře, učebny a pracovny. V suterénu byly zachovány technické místnosti, garáž i domovnický byt; nově zde byl zřízen zvěřinec pro pokusné živočichy.
Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni budovu v současnosti využívá jako sídlo Ústavu hygieny a preventivní medicíny.
AŠ
Stavebník
Hugo Weisl
Památková ochrana
Objekt je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.
Literatura
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
- Databáze obětí, holocaust.cz, http://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/133095-hugo-weisl/, vyhledáno 6. 12. 2015.