V letech 1923–1924 byla na exponované nárožní parcele v plzeňské čtvrti Lochotín vystavěna velkolepá budova Vyšší hospodářské školy, jedna ze stylově nejdůslednějších plzeňských realizací v duchu tzv. kotěrovské moderny. Její projekt vypracoval v roce 1920 plzeňský architekt Hanuš Zápal, který již tou dobou měl s projektováním školních budov bohaté zkušenosti. Hospodářská škola, poměrně mladá vzdělávací instituce v Plzni založená teprve v roce 1918 při zdejší rolnicko-mlékařské škole, se tak brzy po svém vzniku dočkala vytoužené vlastní budovy, situované v sousedství tzv. Stromovky Měšťanského pivovaru a poblíž Lochotínského parku s lázeňským areálem (z komplexu vybudovaného v 19. století dnes existuje pouze tzv. Lochotínský pavilonek). Příhodná poloha pozemku zároveň škole umožnila využívat k výuce nedaleké bolevecké městské lesy a rybníky.
Hanuš Zápal rozvrhl třípodlažní objekt přibližně na půdorysu písmene L. Díky mírnému ustoupení od hlavní uliční osy vznikl před budovou menší veřejný prostor s parkovou úpravou, jež zachovávala původní vzrostlé stromy, a s velkorysými „trychtýřovitými“ schodišti směrem do Plaské (dnešní Lidické) i Karlovarské třídy. Soustavě hmot jednoznačně dominuje nárožní vstupní rizalit s přízemním arkádovým loubím a mohutnou valbovou střechou, jehož monumentální fasádu charakterizují prvky neoklasicismu (trojúhelný štít, tzv. vysoký sloupový řád), ale i geometrické moderny (cihlové zdivo, subtilní tabulková okna), které připomenou například Kotěrův projekt Urbánkova obchodního domu v Jungmannově ulici v Praze, známého též jako Mozarteum (1911–1913). Tato architektonicky nejvýraznější partie celé školní budovy navíc zastřešovala nejdůležitější prostory – vstupní dvoranu s reprezentačním schodištěm a zejména aulu, přesahující výšku prvního a druhého patra, kterou z exteriéru prozrazují rozměrná podélná okna a dlouhý balkon.
Kontrast hladkých omítek a hrubého cihlového zdiva Hanuš Zápal uplatnil – byť v daleko menší míře – také u bočních křídel školy, v nichž se nacházely učebny, laboratoře a posluchárny. Cihlové zdivo zde bylo použito pouze v detailech, zejména ve špaletách obdélných a segmentových oken se zelenými rámy či v lizénách a na korunní římse. K hlavní budově architekt při Lidické ulici připojil ještě patrový obytný domek přibližně čtvercového půdorysu a s výraznou valbovou střechou, který v patře obýval ředitel školy (nacházel se zde velkorysý čtyřpokojový byt s kuchyní a vstupní halou); do přízemí byly situovány ještě dva menší byty pro školní personál.
Značná pozornost byla ve fázi projektu i realizace věnována také výtvarnému ztvárnění interiéru budovy, pro nějž byl navržen specifický modernistický mobiliář a svítidla, vestavěný nábytek, dřevěná ostění atd. Z umělecké výzdoby jednoznačně vyniká zejména úprava auly s promítacím plátnem, ohraničeným klasicistním reliéfním rámcem s figurálními plastikami od Otokara Waltera, a výzdoba schodiště s triptychem Ze života lidu na Plzeňsku (Setba, Máje na Plzeňsku, Žně) od Augustina Němejce a se sochami od Otakara Švece.
V roce 1952 došlo k adaptaci interiéru pro potřeby nového vlastníka objektu – Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, která budovu zvanou Pavlovův pavilon využívá dodnes (jednotlivé aktivity však postupně přesouvá z tohoto i dalších svých objektů do nově budovaného kampusu při Fakultní nemocnici Plzeň). Přestože školní budova v druhé polovině minulého století podstoupila několik dílčích stavebních úprav (například nástavbu laboratoří v roce 1967), byla vzhledem k výjimečné architektonické kvalitě v roce 1994 prohlášena za nemovitou kulturní památku.
AŠ
Stavebník
Kuratorium Vyšší hospodářské školy v Plzni
Památková ochrana
Objekt je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 12813/4-4896; zároveň je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.
Literatura
- Jaroslav František Urban, Plzeň, metropole českého západu, Plzeň 1948, str. 34
- Petr Domanický, Umění českého západu, Řevnice 2010, str. 78
- Petr Domanický, Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska, Plzeň 2015, str. 84–88
- Petr Domanický, Plzeň. Průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti, Plzeň 2013, str. 263
- Pavel Domanický, Ohlasy kubismu v Plzni (kat. výst.), Plzeň 2001, str. 48
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně