Budova Vyšší hospodářské školy
1923–1924

Lidická 517/1 (Plzeň) Plzeň Severní Předměstí
MHD: Zoologická zahrada (BUS 27, 41, 56, TRAM 4)
Lékařská fakulta (BUS 25, 33, 34, 40)
Lékařská fakulta (TRAM 1)
GPS: 49.7615438, 13.3678615
Architekt:
Lidická 517/1 (foto 01), autor: Petr Jehlík, 2014 Lidická 517/1 (foto 02), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 03), autor: Petr Jehlík, 2014 Lidická 517/1 (foto 04), autor: Petr Jehlík, 2014 Lidická 517/1 (foto 05), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 06), autor: Petr Jehlík, 2014 Lidická 517/1 (foto 07), autor: Petr Jehlík, 2014 Lidická 517/1 (foto 08), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 09), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 10), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 11), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 12), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (foto 13), autor: Petr Jehlík, 2015 Lidická 517/1 (01), Zdroj: Archiv města Plzně, Sbírka fotografií, i. č. o 2710, LP 303/59 Lidická 517/1 (02, fotografie z dvacátých let 20. století), Zdroj: František Kříž, Město Plzeň. Přehled složení a činnosti obecní správy za léta 1925–1928, Plzeň 1929. Lidická 517/1 (03), Zdroj: Archiv města Plzně, Sbírka fotografií, i. č. o 3591, LP 324/3 Lidická 517/1 (04), Zdroj: Archiv města Plzně, Sbírka fotografií, i. č. o 3535, LP 320/56 Lidická 517/1 (úprava dvora), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (půdorys suterénu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (půdorys II. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (vazba krovu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (svislý řez A–B), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (svislý řez C–D), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (svislý řez E–F), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (pohled přední), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (pohled ze dvora), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (pohled zadní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Lidická 517/1 (pohled postranní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně

V letech 1923–1924 byla na exponované nárožní parcele v plzeňské čtvrti Lochotín vystavěna velkolepá budova Vyšší hospodářské školy, jedna ze stylově nejdůslednějších plzeňských realizací v duchu tzv. kotěrovské moderny. Její projekt vypracoval v roce 1920 plzeňský architekt Hanuš Zápal, který již tou dobou měl s projektováním školních budov bohaté zkušenosti. Hospodářská škola, poměrně mladá vzdělávací instituce v Plzni založená teprve v roce 1918 při zdejší rolnicko-mlékařské škole, se tak brzy po svém vzniku dočkala vytoužené vlastní budovy, situované v sousedství tzv. Stromovky Měšťanského pivovaru a poblíž Lochotínského parku s lázeňským areálem (z komplexu vybudovaného v 19. století dnes existuje pouze tzv. Lochotínský pavilonek). Příhodná poloha pozemku zároveň škole umožnila využívat k výuce nedaleké bolevecké městské lesy a rybníky.

Hanuš Zápal rozvrhl třípodlažní objekt přibližně na půdorysu písmene L. Díky mírnému ustoupení od hlavní uliční osy vznikl před budovou menší veřejný prostor s parkovou úpravou, jež zachovávala původní vzrostlé stromy, a s velkorysými „trychtýřovitými“ schodišti směrem do Plaské (dnešní Lidické) i Karlovarské třídy. Soustavě hmot jednoznačně dominuje nárožní vstupní rizalit s přízemním arkádovým loubím a mohutnou valbovou střechou, jehož monumentální fasádu charakterizují prvky neoklasicismu (trojúhelný štít, tzv. vysoký sloupový řád), ale i geometrické moderny (cihlové zdivo, subtilní tabulková okna), které připomenou například Kotěrův projekt Urbánkova obchodního domu v Jungmannově ulici v Praze, známého též jako Mozarteum (1911–1913). Tato architektonicky nejvýraznější partie celé školní budovy navíc zastřešovala nejdůležitější prostory – vstupní dvoranu s reprezentačním schodištěm a zejména aulu, přesahující výšku prvního a druhého patra, kterou z exteriéru prozrazují rozměrná podélná okna a dlouhý balkon.

Kontrast hladkých omítek a hrubého cihlového zdiva Hanuš Zápal uplatnil – byť v daleko menší míře – také u bočních křídel školy, v nichž se nacházely učebny, laboratoře a posluchárny. Cihlové zdivo zde bylo použito pouze v detailech, zejména ve špaletách obdélných a segmentových oken se zelenými rámy či v lizénách a na korunní římse. K hlavní budově architekt při Lidické ulici připojil ještě patrový obytný domek přibližně čtvercového půdorysu a s výraznou valbovou střechou, který v patře obýval ředitel školy (nacházel se zde velkorysý čtyřpokojový byt s kuchyní a vstupní halou); do přízemí byly situovány ještě dva menší byty pro školní personál.

Značná pozornost byla ve fázi projektu i realizace věnována také výtvarnému ztvárnění interiéru budovy, pro nějž byl navržen specifický modernistický mobiliář a svítidla, vestavěný nábytek, dřevěná ostění atd. Z umělecké výzdoby jednoznačně vyniká zejména úprava auly s promítacím plátnem, ohraničeným klasicistním reliéfním rámcem s figurálními plastikami od Otokara Waltera, a výzdoba schodiště s triptychem Ze života lidu na Plzeňsku (Setba, Máje na Plzeňsku, Žně) od Augustina Němejce a se sochami od Otakara Švece.

V roce 1952 došlo k adaptaci interiéru pro potřeby nového vlastníka objektu – Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, která budovu zvanou Pavlovův pavilon využívá dodnes (jednotlivé aktivity však postupně přesouvá z tohoto i dalších svých objektů do nově budovaného kampusu při Fakultní nemocnici Plzeň). Přestože školní budova v druhé polovině minulého století podstoupila několik dílčích stavebních úprav (například nástavbu laboratoří v roce 1967), byla vzhledem k výjimečné architektonické kvalitě v roce 1994 prohlášena za nemovitou kulturní památku.


Stavebník

Kuratorium Vyšší hospodářské školy v Plzni

Památková ochrana

Objekt je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 12813/4-4896; zároveň je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10