Rodinný dům Františka Beneše
1921–1922

Zcela ojedinělou stavbou v kontextu plzeňské meziválečné architektury je „srubový“ rodinný dům plzeňského architekta a dlouholetého zaměstnance městského stavebního úřadu Františka Beneše, jenž byl podle architektova vlastního návrhu realizován v letech 1921–1922 ve vilové čtvrti Lochotín. 

Formální řešení domu odpovídá typologii chalupy, která při formování identity nově vzniklé Československé republiky po roce 1918 nabyla nového významu. Kulturní odkaz českých chalup totiž architekti a teoretici začali vnímat jako „návrat ke kořenům národa“ či k „autentickým hodnotám češství“ a programově se jej také snažili propagovat, jak dokládá I. výstava Svazu československého díla s názornou expozicí ideálních interiérů s prvky vycházejícími z lidových motivů, která se uskutečnila právě na přelomu let 1921 a 1922. V případě Benešova domu byl lidovým uměním inspirován nejen exteriér s mohutnou polovalbovou střechou (původně krytou šindely), roubeným pláštěm zděné konstrukce domu, pavlačí a dalšími řezbářskými prvky (sloupky, zábradlí aj.), nýbrž také interiéry s trámovými stropy, pestrobarevnými kazetovými dveřmi, stropními štukovými zrcadly a dalším malovaným dekorem. Důležitým zdrojem Benešovy inspirace však bezpochyby byly i zkušenosti nabyté během četných památkových obnov cenných historických objektů, jimž se architekt dlouhodobě věnoval.

Navzdory tomuto zdánlivému „historismu“ byl dům z hlediska dispozice a provozního uspořádání navržen tak, aby zcela vyhověl požadavkům na moderní a pohodlné bydlení. Do vyvýšeného přízemí se vstupovalo netradičně ze zahrady po zastřešené pavlači. Nacházely se zde dvě obytné místnosti, do nichž od západu proudilo světlo sdruženými tabulkovými okny v uličním průčelí, dále kuchyň, hygienické zázemí a předsíň se strmým schodištěm do podkroví, v němž byly ještě dvě obytné místnosti, vybavené navíc kachlovými kamny, a k nimž patřily i lodžie v uličním i zahradním štítě. Výrazným stavebním prvkem je také kyklopské kamenné zdivo v rozsahu zvýšeného suterénu, v němž se nacházely sklepy, prádelna a malý jednopokojový byt, upravený v roce 1971 na garáže.

Současní majitelé dům nevyužívají (v minulosti uvažovali dokonce o jeho demolici kvůli špatnému stavebně-technickému stavu), a objekt proto výrazně chátrá – a to navzdory tomu, že byl v roce 2001 prohlášen za nemovitou kulturní památku. Dům by si nepochybně zasloužil citlivou rekonstrukci, která by obnovila lesk originálně výtvarně ztvárněné „moderní chalupy“ – jedné z prvních vlaštovek tzv. národního stylu v Plzni. 

AŠ