Na východní hranici lochotínské vilové kolonie, lemované dnes frekventovanou Lidickou ulicí, stojí rozlehlý rodinný dům postavený v letech 1940–1941 pro Vilmu a Jaroslava Mandausovy. Tehdy se v bezprostředním okolí ještě rozprostíraly pásy polí, která oddělovala zahradní čtvrť od rozrůstající se zástavby Bolevce. Stavbu financovanou s podporou státu dle zákona o stavebním ruchu provedla společnost Mandaus, Švajcr a spol., a to patrně podle vlastního projektu. Manželé Mandausovi předtím obývali jeden z menších řadových domů (C6–1789), kterými se na Borech uzavírá Klatovská třída (a za jejichž vznikem stála firma Mandaus, Doubek, Pechman a spol.)
Vila je situována v zadní, severozápadní části pozemku, jehož jihovýchodní hranici směrem do ulice vymezuje oplocení s asymetricky umístěným vjezdem a dvěma vstupními brankami završenými stříškou. Podezdívku a robustní sloupky, mezi něž jsou vsazena pole z dřevěných latí, stavitelé opatřili výrazným obkladem z kamenných „haklíků“. V konceptu i tvarosloví podsklepeného dvoupodlažního domu se pojí tradicionalistické, konzervativní formy (přesahující valbová střecha, kamenný obklad soklu i části přízemí) s modernistickými prvky (velkorysé pásové prosklení v přízemí nebo nautické okénko tamtéž).
Autoři projektu budovu rozvrhli na obdélném půdorysu, k němuž na boční, severovýchodní straně připojili úzký pás verandy se vstupním schodištěm a hlavním vchodem. Uliční průčelí rozčlenili dvěma rozměrnými rizality – v úrovni soklu a přízemí horizontálním se zmíněným pětidílným oknem s tabulkovými skly, a na něj navazujícím vertikálním, dosahujícím až k předstupující korunní římse a prolomeným trojdílným oknem v prvním patře. Zbývající část fasády fasády s trojicí nevelkých, symetricky uspořádaných oken v patře stavitelé od rizalitů odlišili – v prvním patře světlejší barvou, v parteru oblíbeným haklíkovým kamenným obkladem (stejný materiál i vzor obložení ostatně uplatnili o několik let dříve i na několika bytových domech na Borech – viz C6–85 či C6–2147). Z tvarově jednoduššího zahradního průčelí vystupuje pouze mělký rizalit se třemi vysokými okny osvětlujícími schodiště. Kratší fasádu orientovanou na jihozápad předstupuje menší, hlubší rizalit, jehož plochá střecha – podobně jako u verandy na opačné straně domu – slouží zároveň jako terasa v patře.
Původně byl součástí vily kromě bytu majitelů s desítkou obytných místností a příslušenstvím i byt domovníka. Patrně v sedmdesátých letech začala budova sloužit jako mateřská škola. V této době také započala výrazná proměna okolního území; na volných prostranstvích postupně vzniklo lochotínské sídliště a podstatně také zesílil provoz v Lidické ulici, která nové sídlištní celky Severního Předměstí propojovala s centrem města (v osmdesátých letech už coby čtyřproudá komunikace v posunuté stopě).
Po roce 1989 se dům vrátil potomkům původních majitelů a v současnosti v něm sídlí bezpečnostní agentura. Přestože budova nedosahuje kvalit vily Rohrerovy, Ornstovy či manželů Svobodových, degradují ji nevzhledné přístavky, připojené k jihozápadní fasádě. Velkou část někdejší zahrady navíc v minulosti nahradila asfaltová plocha, využívaná pro manipulaci a parkování služebních vozů.
MR – PK
Jaroslav a Vilma Mandausovi
Objekt je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.