Součástí nenápadné historizující zástavby jižní fronty domů v Malické ulici je i dvoupatrový obytný dům vystavěný v roce 1894 firmou Müller & Kapsa pro zámečnického mistra Vojtěcha Šípa. Ten pro potřeby své dílny, založené již v roce 1874, ve dvoře zároveň zřídil několik drobných staveb a přístavků – kolnu, komín či konírnu. Zkraje dvacátých let minulého století se Šípovi dědicové Augustin Šíp a Anna a Lubomír Pečovi rozhodli adaptovat konírnu na zámečnickou dílnu a ke staré dílně přistavět brusírnu. V roce 1928 pak pro tehdy prosperující podnik V. Šíp, továrna na dětské vozíky a kovový nábytek nechali při západní hraně dvora postavit přístavbu s dílnami a sklady. Funkcionalistický objekt navržený špičkovým plzeňským architektem Václavem Neckářem realizoval místní stavitel Josef Špalek starší.
Hladké puristické průčelí dvoupatrové dvorní budovy členila v přízemí a v prvním patře rozměrná tabulková okna se subtilními rámy. Díky jejich předsazení takřka do líce fasády byl umocněn křehký charakter stavby, působící dojmem „tenké obálky“. Její tovární vzhled pak ještě podpořily hrotité střešní světlíky, jimiž proudilo světlo do druhého patra. V přízemí se nacházely tři dílny – niklovna, brusírna a leštírna. Prostory v prvním a druhém patře se využívaly jako skladiště.
V roce 1937 dvorní objekt doplnil přízemní přístavek pro galvanizaci kovů, jehož realizaci zajistila firma stavitele Ondřeje Baxy. Další rozšíření areálu majitelé hodlali provést v roce 1941 (tehdy již firma využívala obchodní značku „Start“), kdy opět vyzvali Václava Neckáře, aby připravil projekt částečné přestavby stávajícího dvorního objektu na garáže a zároveň projekt novostavby s dalšími dílnami, skladišti i se šatnami a umývárnami pro zaměstnance. Vzhledem k válečným událostem však již stavba nebyla provedena.
Po roce 1948 komplex využíval národní podnik Elzet – Závody léčebné mechaniky (od roku 1950 Chirana, n. p.), který v letech 1949–1950 nechal – opět podle projektu Václava Neckáře – adaptovat dílny pro výrobu dentálních potřeb. Do přízemí byly umístěny niklovna, brusírna, leštírna a chromovna, do patra pak zámečnická dílna, letovací box a montovna. Tyto stavební zásahy, provedené pod vedením místního stavitele Jana Chmelíře, se projevily i v exteriéru – ve druhém patře, osvětleném původně pouze zmíněnými střešními světlíky, byla proražena nová okna.
V šedesátých letech minulého století prostory sloužily Kovopodniku k opravám velkokuchyňských strojů a k plnění a opravám hasicích přístrojů. V současnosti je kompletně zrekonstruovaný soubor budov využíván jako dílny a kanceláře.
AŠ – PK
Augustin Šíp a Anna a Lubomír Pečovi (Vojtěch Šíp, továrna na dětské vozíky a kovový nábytek)
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.