Činžovní dům Hanuše Zápala
1938–1939

Jednou z nemnoha modernistických staveb na území historické plzeňské čtvrti Roudná je řadový nájemní dvojdům č. o. 5 a 7 v Křížkově ulici, jehož projekt v roce 1938 vypracoval renomovaný místní architekt Hanuš Zápal. Do budovy, jejíž stavbu dokončila firma plzeňského stavitele Otakara Prokopa v červenci 1939, se architekt následně přestěhoval z dosavadního bytu v blízké Malické ulici. Pro výstavbu objektu Zápal patrně využil část financí získaných v roce 1939 prodejem svého domku v Bučí poblíž rodných Krašovic.

Čtyřpodlažní zrcadlově uspořádaný dvojdům s dvoutraktovou dispozicí a šikmou střechou (a v části dvorního traktu také s plochým zastřešením) je jednou z posledních funkcionalistických realizací Hanuše Zápala. Z hladkého purizujícího průčelí budovy, které bylo provedeno ve dvou barevných odstínech, ve střední části vystupuje pravoúhlý třípatrový arkýř s nárožními pásovými okny. Architektův smysl pro detail, který vykazují všechny jeho projekty, se v případě tohoto domu projevil zejména v uplatnění subtilních okenních rámů (původně ve dvou zelených tónech) a nenápadných světlých keramických pásků se zaoblenými hranami ve špaletách oken a dveří, stejně jako v soklu přízemí a v partii kolem vstupních dveří. Dvorní průčelí předstupují „sdružené“ polygonální schodišťové rizality lemované prosklenými verandami.

Obě části dvojdomu soustředily v přízemí garáž a menší jednopokojový byt, v nadzemních podlažích větší dvoupokojové byty a v podkroví garsoniéru. Obytná místnost s hygienickým příslušenstvím se nacházela rovněž v suterénu, kam byla mimo to situována také prádelna a sklepy. Rodina Hanuše Zápala obývala byt v prvním patře domu č. o. 5, který architekt atypicky upravil a vybavil rozměrnými posuvnými dveřmi propojujícími hlavní obytné prostory.

V porovnání se soudobě budovaným a formálně příbuzným bytovým domem manželů Nachtigalových (C2–2245), jehož projekt vypracoval přední plzeňský modernista Václav Neckář, je dobře patrná uměřenost, až „akademičnost“ Zápalova návrhu. Přestože oběma stavbám dominuje ústřední arkýř s nárožními „pásovými“ okny a v obou případech architekti na fasádě uplatnili modernistický keramický obklad, Neckářův návrh prozrazuje větší příklon k avantgardistickým projektům vycházejícím především z pražského či brněnského prostředí. Tato skutečnost – pochopitelná vzhledem k téměř generačnímu rozdílu mezi architekty – nicméně nic nemění na tom, že Zápalův vlastní bytový dům vykazuje nesporně vysokou architektonickou úroveň a patří mezi významné plzeňské meziválečné realizace.

Na slavného architekta a zároveň stavebníka a obyvatele domu upomíná pamětní deska od Jaromíra Veseláka, osazená na uliční průčelí v roce 2005 z iniciativy sdružení Zapálení 02.

AŠ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny