Rodinný dům Jiřího Dolejše s restaurací a výčepem
1933

V rozšiřující se části Doudlevec nedaleko zastávky železniční trati z Plzně do Železné Rudy se na počátku třicátých let minulého století rozhodl restauratér Jiří Dolejš vystavět nový podnik i s výčepem a krytým kuželníkem a vlastním bytem v patře. Projekt i realizaci svěřil talentovanému plzeňskému architektovi a staviteli Františku Měsíčkovi.

Ten pro něj navrhl moderní podsklepenou budovu s restaurací v parteru a bytem v patře. Dispozici budovy odvinul od nároží, kam situoval výčep se samostatným vchodem z ulice a o podlaží níže i sklep nutný pro uchování piva se šachtou pro zavážení sudů. Podél ulice Hroznové navazovala na výčep hostinská místnost se vstupem na toalety, podél Chvojové pak zázemí restaurace s kuchyní. Mezi kuchyni a zázemí pro návštěvníky restaurace architekt vložil těleso schodiště k dvoupokojovému bytu v prvním patře s vlastním vchodem i dveřmi přímo do restaurace. Do jihovýchodně orientovaného nároží umístil i zmíněný byt. V západní části dispozice nad částí sálu a toaletami hostů na něj navázal rozlehlou sluneční terasu lemovanou ocelovým trubkovým zábradlím. Malou terasu, přístupnou z kuchyně, situoval i do severovýchodního rohu domu. Podstřešní prostor sloužil jako půda. K realizaci kuželníku při severní hraně pozemku z finančních důvodů nedošlo.

V základním objemovém řešení i tvarosloví stavby se Františku Měsíčkovi podařilo spojit tradiční formu rodinného domu se šikmou střechou s ryze soudobými geometrickými prvky čerpajícími z české expresionistické architektury. Podobně jako u budovy družstva Živnodům (C2–717), kterou navrhl o dva roky později, se Měsíček rozhodl rozčlenit fasádu řadou lizénových rámů a šambrán. Obzvlášť nápaditě si počínal u širokých oken osvětlujících sál a výčep, kde plastickou šambránou vystupující z líce fasády proťal samotné okno a vytvořil nad ním větrací nadsvětlík (i tento prvek najdeme na fasádě Živnodomu). Vystupující hmotu ploše zastřešené schodišťové věže zdůraznil v obou nárožích a vnitřní prostor osvětlil velkorysými prosklenými plochami z obdélníkových tabulek a malým nautickým okénkem. Expresivní výraz celé stavby potvrdil vysokou stanovou střechou nepřesahující obvodové zdi.

Během několika desetiletí od doby svého vzniku zaznamenal dům s restaurací pouze drobné úpravy. Na počátku šedesátých let minulého století, kdy byl napojen na uliční kanalizaci, byla jeho další existence ohrožena, neboť tehdejší směrný územní plán počítal s postupnou demolicí všech budov v této lokalitě a jejich nahrazením veřejnou zelení. Tento plán se však nikdy nenaplnil, a tak budova přečkala v téměř původním stavu do roku 2003, kdy byla adaptována na penzion. V rámci nepříliš ohleduplné razantní přestavby bylo rozšířeno první patro o plochu sluneční terasy a dům byl zvýšen o obytné podkroví kryté těžkou sedlovou střechou s polovalbou a přesahem. Kromě terasy tak zaniklo i originální jehlancovité zastřešení. Většina původních prvků členících fasádu byla naštěstí respektována.

OM – PK

Stavebník

Památková ochrana

Prameny