Přístavby, nástavby a adaptace budov parní prádelny a žehlíren a rodinný dům Milana Zuvače
1923–1924 / 1927 / 1928–1929

Na sklonku 19. století nabyla dříve zemědělská obec Doudlevce podobu industriálního předměstí Plzně. Jedním z nových průmyslových podniků byla i parostrojní prádelna, která vznikla pravděpodobně zkraje 20. století na konci Ostrovní ulice při tzv. mlýnské stoce, jež v té době tvořila levé rameno řeky Radbuzy. Již tehdy stál v uliční čáře tohoto pozemku přízemní dům sloužící patrně k příjmu zakázek i k bydlení.

Dochovaná plánová dokumentace ukazuje na sérii přístaveb, adaptací a nástaveb, jimiž majitel podniku Milan Zuvač reagoval na rostoucí poptávku a které byly zapotřebí pro průběžnou obměnu a modernizaci provozu. V roce 1916 byla ke srostlici drobných staveb s prádelnou, kotelnou, komínem a skladištěm, situovaných ve dvoře, připojena při východní hranici pozemku komora a kolna. O dva roky později byla dostavěna mandlovna, a podnik se tak rozšířil do zahrady, která navazovala na areál směrem na sever. V letech 1923–1924 nechal Milan Zuvač provést přístavbu ruční žehlírny a nástavbu strojové žehlírny a čtyři roky nato přibyla ještě nástavba ruční žehlírny a malý sklad s předsíní. Všechny uvedené stavby realizoval doudlevecký zednický mistr Vojtěch Frank, patrně podle vlastních plánů. Stavitel propůjčil objektům racionální moderní tvary s velkými tabulkovými okny, jejichž velikost odpovídala různým typům provozu, a plochými střechami. Roli dekorativních prvků měly pouze geometricky prosté podokenní a vrchní římsy.

K nejdůležitějšímu zásahu v areálu parostrojní prádelny se žehlírnami došlo v letech 1928–1929, kdy byl starší dům stojící v čele areálu směrem do Ostrovní ulice nahrazen novostavbou Zuvačova domu. Objekt vystavěl Josef Šneberk, další z místních zednických mistrů, podle návrhu plzeňského stavitele Ondřeje Baxy z roku 1928. Tradičně pojatou stavbu se zvýšeným suterénem, přízemím a podkrovím pod valbovou střechou pojí s okolními provozními objekty v uliční čáře výrazná průběžná římsa nad parterem. Tvoří i nadpraží vjezdu do dvora, přiléhajícího k jihovýchodnímu nároží domu. Centrální osu souměrného hlavního průčelí zvýrazňuje kromě vstupu také mansardová střešní nástavba s balkonem. Detaily fasády jsou provedeny v monumentalizujících plastických tvarech, které prozrazují vliv stylu art deco, ať už jde o okenní šambrány, polosloupy flankující vchod a zakončené koulemi, evokaci dvojitého klenáku v nadpraží vstupních dveří, nebo o originální zábradlí balkonu s výraznou poprsnicí. Východní fasádu doplňuje ve střední ose trojstranný arkýř se zvoncovitou stříškou. Autor projektu těmito nápaditými detaily dodal poměrně konzervativní budově přitažlivost a zároveň reprezentativní charakter.

Konstrukčně a provozně Baxa dům koncipoval jako dvoutrakt – do uliční části parteru, v projektu označeného jako suterén, navrhl kromě vestibulu manipulační místnost, prostor příjmu a výdeje prádla a dva sklady (místo jednoho z nich byla nejspíše zřízena garsoniéra). Do dvorního traktu stavitel soustředil schodiště, příslušenství a menší sklad. Do dalšího podlaží situoval majitelův velkorysý byt se dvěma pokoji, ložnicí, kuchyní, předsíní a hygienickým zázemím. K bytu náležel ještě pokoj pro hosty a místnost pro služebnou v podkrovní mansardě.

Po roce 1948 byl podnik Milana Zuvače nejspíše znárodněn, neboť v projektu přístavby benzinové čisticí stanice, který uzavřel areál od severu, figuruje jako stavebník družstvo Osvobozená domácnost. To mělo ženy v poválečném Československu osvobodit od časově náročné a fyzicky vyčerpávající práce v domácnosti.

Přestože se objekty jednotlivých provozů dochovaly dodnes, v současnosti již areál svému původnímu účelu neslouží. Na někdejší průmyslový podnik dnes upomíná jen 24 metrů vysoký komín kotelny s oktogonálním půdorysem podnože. O úspěších Zuvačovy firmy však i nyní svědčí velmi dobře zachovalý exteriér obytného domu.

OM – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny