Činžovní dvojdům Václava a Milady Švajcrových
1936 / 1940–1941

Intaktní součástí zástavby řadových obytných domů v borské čtvrti východně od Klatovské třídy se mezi lety 1936 a 1941 stal i čtyřpodlažní dvojdům na rohu ulic Dvořákovy a Raisovy. Oba dva podsklepené domy s velmi mírně sklonitou střechou vznikly jako součást jednoho stavebního záměru Václava Švajcra, spolumajitele stavební firmy Mandaus, Švajcr a spol., a jeho ženy Milady. Větší z obou budov, situovaná přímo v nároží, vznikla pod vedením stavitele Švajcra v roce 1936, menší pak až v letech 1940–1941. Projektovou dokumentaci z roku 1935 zpracovala ještě původní společnost Mandaus, Doubek, Pechman a spol., jíž byl Švajcr důležitou součástí. Není proto náhodou, že střídmě pojatý modernistický soubor se svým výrazem velmi blíží nedalekému trojdomu Františka Doubka (C6–2147), jehož návrh vznikl přibližně v téže době.

Obě části dvojdomu Švajcrových nesou totožné tvarosloví průčelí. Nad suterén a zvýšené přízemí se vypínají mělké arkýře tří obytných podlaží, ve dvou třetinách výšky navíc přeťaté jednoduchou průběžnou římsou. Díky tomuto elementárnímu plastickému členění, k němuž náleží i přesah jednoduché korunní římsy, ustupuje podkrovní podlaží vizuálně do pozadí. K tomu přispívá i snížená výška patra a vodorovná řada malých oken, uspořádaných do dvojic. Obdobná sdružená okénka, v nárožním domu umístěná v soklu z haklíkového zdiva a v zaobleném ostění lemovaná kabřincovými pásky, prorazují provozní charakter suterénu (v novější části dvojdomu, realizované až po vypuknutí druhé světové války, už tyto zdobné prvky zřejmě z úsporných důvodů chybějí). Hlavní část fasád s břízolitovou omítkou člení v pravidelném rytmu trojdílná okna obytných místností. Mezi výkresy figuruje i nerealizovaná varianta průčelí s keramickým obkladem přízemí a pásy fasád mezi arkýři a malými okny.

Oba domy soustředily celkem 22 bytů. Do rozlehlejší nárožní části dvojdomu se vstupovalo z Dvořákovy ulice přes předzahrádku. V podzemním podlaží byly nájemníkům k dispozici sklepní kóje; umístěn sem byl i byt pro domovníka se samostatnou kuchyní, toaletou a pokojem situovaným do ulice. Tato bytová jednotka, stejně jako část sklepů v nároží byla později adaptována na garážová stání. Přízemí nabízelo jeden dvoupokojový a dva jednopokojové byty, vyšší podlaží pak po čtyřech bytových jednotkách s jednou obytnou místností, samostatnou kuchyní, koupelnou, WC a spíží. Pokoje autor projektu umístil do uliční části dvoutraktové dispozice. Podkrovní patro poskytovalo půdní prostor a prádelnu se sušárnou.

V menším z domů se vstupem z Raisovy ulice se na každém z obytných podlaží rozprostíral jeden velkorysý dvoupokojový byt s kuchyní otočenou do dvora. Sklep i podkroví byly koncipovány podobně jako ve vedlejší části dvojdomu. Z nároží dvorních traktů obou sekcí vybíhala dvě schodiště polygonálního půdorysu, přimknutá k sobě podél diagonály rozdělující na dvě části malý dvůr.

Nájemní dvojdům si dodnes zachoval svůj původní architektonický výraz co do objemu, struktury i většiny autentických detailů. V nedávné době nicméně uliční fasáda nárožního domu dostala nový barevný nátěr s nepřípadně kontrastní červenou linkou průběžné římsy na arkýřích.

KE – PK

Stavebník

Památková ochrana

Prameny