Poklidnou část města nedaleko dnešního Borského parku si vedení Škodových závodů vybralo již na počátku dvacátých let minulého století (a znovu pak na konci let třicátých), aby zde vystavělo bytové domy pro zaměstnance společnosti. Této části Borů zůstal podnik věrný i po skončení druhé světové války. Také tehdy potřeboval nahradit škody, které jeho bytový fond utrpěl během válečného období. Ještě důležitější však bylo zajistit bydlení pro nové pracovní síly, potřebné kvůli desetiprocentnímu zvýšení průmyslové výroby vůči stavu před rokem 1939. Tento cíl definovaný dvouletým plánem měl v letech 1947–1948 pomoci obnovit válkou narušené hospodářství a zároveň jím Československo vykročilo směrem k centrálně řízené ekonomice. Aby stavebník, jímž byl Spolek pro výstavbu obytných domů pro zaměstnance Škodových závodů v Plzni, pro své realizace (včetně C6–2315 či C3–2322) zajistil spolehlivé dodávky stavebních hmot navázaných na centrální plánovaní, prosadil jejich zařazení do „dvouletky“.
Pro rozlehlé prostranství při křížení ulic Žitné (dnes Politických vězňů) a Majerovy, které navazovalo na starší škodováckou zástavbu tohoto městského bloku (z níž se vymyká pouze dům č. o. 21 v ulici Politických vězňů), spolek zvolil jednotné řešení sestávající z šesti typových bytových domů. Aby potlačili jistou fádnost tohoto konceptu, navrhli autoři projektu dvě budovy ukončující frontu domů v ulici Politických vězňů pouze jako čtyřpodlažní, a soubor tak rozčlenili na tři odlišné části. Dva další domy v této ulici, z nichž jeden měl místo dvou sekcí jen jednu, získaly kvůli kontextuálnímu napojení na sousední dvojici starších nájemních domů Škodových závodů (C6–2272) šikmou střechu a také průběžnou římsu ve výšce parapetu oken posledního patra.
Architektonický koncept i tvarosloví souboru odkazují k meziválečnému funkcionalismu, v jehož duchu vznikla řada obytných domů i celých souborů sociálně dostupného a kvalitního bydlení. Jejich stavebníky byly zpravidla obce, družstva či významné podniky.
Každý z domů s byty pro zaměstnance Škodových závodů je rozdělen schodištěm na dvě shodné, zrcadlově obrácené sekce se dvěma třípokojovými byty v každém podlaží. Budovy, konstrukčně řešené jako dvoutrakt, nabídly úspornou a racionální dispozici bytů – do ulice byla orientována ložnice rodičů a dětský pokoj, do dvora obytný pokoj, malá kuchyně, koupelna, WC a spíž.
Hladkému purizujícímu průčelí domů členěnému pravidelným rytmem okenních os dodávají plasticitu pouze mělké niky, jež prozrazují umístění schodiště. Dvorní fasády jsou výrazově bohatší díky původně plánovaným lodžiím, umístěným v pásu u neobytného zázemí bytů. Při realizaci však byly lodžie nahrazeny skromnějšími balkony s trubkovým zábradlím. Kvůli kolárnám a prádelnám v suterénu byla při zadní fasádě provedena jednotná, důvtipně vyspádovaná betonová dlažba, jež měla zajistit bezpečný odvod vody od venkovních vstupů do podzemního podlaží. Lapidárnost architektonického řešení celého komplexu lze připsat jak vědomé návaznosti na estetické kánony tzv. vědeckého funkcionalismu, tak i nutnosti šetrného nakládání se stavebními hmotami v době poválečného hmotného nedostatku a potřebě co nejrychlejšího dokončení výstavby.
Přestože při rekonstrukci několika budov nebylo zcela respektováno původní barevné řešení fasád, současný stav obytného souboru do značné míry odpovídá původnímu vzhledu. Některé cenné detaily (například glazované předokenní parapety) jsou však nahrazovány prvky z méně trvanlivých i esteticky méně hodnotných materiálů.
OM – PK
Stavebník
Spolek pro výstavbu obytných domů pro zaměstnance Škodových závodů v Plzni
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.