Bytový dvojdům Stavopodniku, stavebního výrobního družstva
1940–1941

Dvořákova 2301, 2299 / 48, 46, (Baarova 2301/20) (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
MHD: Dvořákova (TRAM 4)
U Luny (BUS 21, 23, 32, 36, TROL 14, 16)
GPS: 49.7256439N, 13.3721106E
Architekt:
nezjištěn

Dvořákova ulice se ve třicátých letech minulého století stala jednou z vyhledávaných lokalit pro stavbu menších nájemních domů. Důvodem byl její poklidný rezidenční charakter, poloha na kraji města poblíž Sadu českých legionářů (dnešního Borského parku) a zároveň i spojení s centrem Plzně tramvajovou linkou na Klatovské třídě. Těchto kvalit si byl vědom i stavitel Rudolf Pěchouček, vedoucí osobnost Stavebního podnikatelského družstva v Plzni a Stavopodniku – výrobního stavebního družstva v Plzni. Obě společenství byla v této lokalitě velmi aktivní a realizovala zde několik moderních bytových domů. Autorství projektů můžeme s největší pravděpodobností připsat Rudolfu Pěchoučkovi.

Jedním ze stavebních počinů, v nichž Stavopodnik neměl roli stavitele (tím byl Pěchouček), ale investora, byla dvojice elegantních nájemních domů uzavírajících Dvořákovu ulici z jihovýchodu při křížení s ulicí Baarovou. Budovy vznikly v letech 1940–1941. S horší zastavitelností pozemků, vyplývající z širokého profilu Dvořákovy ulice a nutnosti počítat s předzahrádkou, se stavitel u nárožního domu č. o. 48 vyrovnal vykonzolováním nadzemních podlaží. Zvýšený suterén s podlahou v úrovni terénu respektoval uliční čáru, a vytvářel tak podnož fasády vyšších etáží. Směrem do Baarovy ulice stavitel uplatnil výrazně vystupující arkýř, na nějž navázal trojici balkonů se zaobleným zděným zábradlím, proříznutým u podlahy vodorovnou odtokovou spárou.

Přestože dům č. o. 46 byl vystavěn až po realizaci větší rohové budovy, z pojetí jeho uličního průčelí je patrné, že obě stavby byly koncipovány jako jeden celek. Svědčí o tom jak opakování motivu z fasády do Baarovy ulice (tj. arkýře s navazujícími balkony), tak i identické materiálové řešení. Původní kombinaci hladké omítky předstupujících objemů, proškrabávaného povrchu dalších ploch průčelí a keramického obkladu v části „suterénního“ parteru a ve špaletách oken dnes nalezneme již jen u menší z dvojice budov.

Nápaditost nepostrádá ani vnitřní členění obou domů. Do vyvýšeného suterénu budovy č. o. 48, pod nímž se ještě nacházely sklepy s osmi kójemi, autor projektu situoval obytnou kuchyň domovníka, obvyklou kombinaci prádelny a sušárny a směrem do Baarovy ulice také jednopokojový byt s kuchyní a příslušenstvím. Zvýšené přízemí a první patro soustředily shodně dvoupokojový byt s kuchyní a balkonem a skromnější byt o jednom pokoji a kuchyni. Obě bytové jednotky disponovaly i spíží, koupelnou a odděleným WC. Do obytného podkroví, pozdější přestavbou změněného na druhé patro, byly umístěny dva byty s pokojem, kuchyní, hygienickým zázemím a vlastní částí půdy.

Schodišťový prostor v jihozápadním nároží domu Pěchouček osvětlil plochou střechou ze skla s drátěnou vložkou a se zavěšeným podhledem z mléčného skla, rozměrnými pásy luxferových vyzdívek v mezipatrech a prosklením podest v poschodích. Situování domu na rohovém pozemku a z toho plynoucí nemožnost prosvětlit dům z protilehlých fasád nejspíše vedla Pěchoučka také k osobitému konstrukčnímu řešení – stavitel místo obvyklého trojtraktu s vyzdívanými nosnými zdmi zvolil dvoutraktové uspořádání s obytnými místnostmi rozmístěnými po obvodu a „smíšeným“ zadním traktem. Ten byl částečně nesený železobetonovými pilíři a dělený příčkami podle jednotlivých bytů. Světlo sem přicházelo i velkým světlíkem.

Dům č. o. 46 soustředil v každém z podlaží jeden byt ­– ve zvýšeném suterénu a v podkroví jednopokojový, v přízemí a prvním patře dvoupokojový. I v této budově byly součástí všech bytů samostatná kuchyň, koupelna, toaleta a spíž.

Dnešní stav nárožního domu č. o. 48 je ilustrativním příkladem současného přístupu ke kvalitní stavební produkci minulých dob, kdy rekonstrukce, adaptace či nástavby často nerespektují hmotu, tvarosloví ani stavební logiku původních objektů. Někdejší břízolitové omítky rohové budovy byly opatřeny nátěrem kombinujícím šedou a křiklavě žlutou fasádní barvu a výrazně se proměnila i horní partie domu. Původní podkroví bylo přestavěno a rozšířeno na běžné podlaží a pod zvýšenou střechou vznikl nový obytný prostor osvětlený dvěma rozlehlými vikýři, které svými rozměry ani tvarem zjevně neodpovídají charakteru stavby. Necitlivost zásahu je zvláště patrná v porovnání s téměř intaktním stavem menšího z dvojice domů.


OM – PK

Stavebník

Stavopodnik – výrobní stavební družstvo v Plzni

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.