„Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni“ nechala pro své zaměstnance v letech 1923–1925 vystavět soubor řadových obytných domů lemující Raisovu a Dvořákovu ulici, jehož formální pojetí i dispoziční řešení souzní s dobovou produkcí místních stavebních a bytových družstev (viz např. C3–1671, C3–1596, C2–1696, C2–333).
Díky kombinaci příbuzných pravoúhlých geometrických tvarů, zpravidla klasicizujících stavebních prvků (trojúhelné štíty, vstupní „portiky“ s antickými polosloupy, kanelované lizény) a místy i dekorativistických motivů soubor vyznívá jako jednotný architektonický celek. Coby dominanty z něj vystupují oba domy v nárožích (č. o. 27 ve Dvořákově a č. o. 23 v ulici Politických vězňů), které sousední čtyřpodlažní zástavbu o patro převyšují, jsou zakončeny nízkou atikou s okénky osvětlujícími půdní prostor a ve fasádách opatřeny střídmější dekorativní plastickou výzdobou (z ní zaujme zejména logo Škodových závodů na fasádě domu č. o. 27).
Domy soustředily více než devadesát zpravidla dvoupokojových a třípokojových bytů s obytnými místnostmi orientovanými většinou do ulice a s nezbytným provozním zázemím, kuchyní a místností pro služebnou ve dvorním traktu. Nárožní domy byly navíc vybaveny elektrickým osobním výtahem.
Vznik dostupného bydlení pro zaměstnance Akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni v období mezi oběma světovými válkami neinicioval jen samotný podnik, ale i dva zaměstnanecké fondy. Jak dělníci, tak úředníci dostali krátce po vzniku Československa možnost důrazněji prosazovat své zájmy – od roku 1919 mohli například získat nemocenské připojištění. Nemožnost připojistit i rodinné příslušníky vedla o dva roky později úředníky k založení Podpůrného fondu úřednictva. Jedním z významných donátorů fondu byl i prezident Škodovky Josef Šimonek.
U příležitosti Šimonkova čtyřicátého výročí práce pro společnost získal roku 1923 úřednický fond peněžní dar od správní rady. Součástí názvu fondu se také stalo prezidentovo jméno. Další částka určená dělnictvu posloužila k založení dělnického podpůrného fondu, zaštítěného opět Šimonkovým jménem. Oba fondy měly pomáhat rodinným příslušníkům v tísni, v případě nenadálé nehody, „nebo pokud by dělníkovi hrozila hmotná nouze z důvodu, kdy jeho stáří omezilo schopnost vykonávat dál práci.“
Právě péčí Šimonkova podpůrného fondu pro úředníky byly již v době protektorátu – mezi červencem 1939 a týmž měsícem následujícího roku – k souboru nájemních budov v Raisově ulici přistavěny dva další domy (č. o. 12 a 14). Jejich fasády formálně navázaly na stávající zástavbu a držely se – navzdory soudobým funkcionalistickým trendům v architektuře – původního dekorativního řešení z první poloviny dvacátých let. Naproti tomu racionální dispoziční uspořádání jejich bytů aktuální tendence ve výstavbě reflektovalo – obytné místnosti už nebyly průchozí, nýbrž byly přístupné z předsíně, místnost pro služebnou nahradila prostorná komora apod.
Celý soubor nájemních domů se vedle obdobné zástavby v Máchově ulici (C6–1621) řadí mezi nejzachovalejší realizace pro zaměstnance Škodových závodů, které jim měly v dobách bytové nouze poskytnout adekvátní prostor pro kvalitní, moderní a zdravý způsob bydlení.
AŠ – PK
Šimonkův podpůrný fond pro úředníky Akciové společnosti, dříve Škodovy závody v Plzni / Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.