Dvořákovu ulici a její okolí pro stavbu bytových domů zvolilo jak vedení Škodových závodů, tak i někteří zaměstnanci společnosti. Podnikoví inženýři Josef Beneš a Bohumil Kozel si ve východní části této ulice nechali v letech 1936–1938 vystavět dva téměř shodné, zrcadlově obrácené činžovní domy. Zpracováním projektů i realizací staveb pověřili plzeňského stavitele Václava Jílka. Přestože oba sousedící pozemky nedosahovaly dostatečné hloubky pro umístění zahrady do dvorní části, charakter ulice s alejemi stromů po obou stranách a velkorysými předzahrádkami zaručoval příjemné a kvalitní bydlení v zeleni, tak oblíbené v průmyslových městech Evropy.
Uliční fasáda obou třípodlažních domů vyniká čistotou forem – z hladkého průčelí s rozměrnými okny vystupuje pouze zvýrazněný hlavní vstup s markýzou a mělký arkýř spojující první patro s mansardou v podkroví. S břízolitovou omítkou obvodového pláště kontrastuje kamenný sokl z kyklopského zdiva. U horní hrany podezdívky domu č. o. 31 jsou dodnes patrné bílé šipky nad suterénními okny a garážovými vraty. V období druhé světové války měly tyto značky navést záchranáře k obyvatelům ukrývajícím se ve sklepeních ruin domů zasažených bombardováním.
V prostorovém rozvrhu domů Václav Jílek uplatnil neotřelou kombinaci trojtraktového uspořádání se schodišťovou halou výrazně vystupující z dvorní části budovy. Přední trakt stavitel vyhradil obytným pokojům, do úzké střední partie umístil předsíně bytů a jejich hygienické zázemí se světlíky, do zadního traktu situoval kuchyně. Důvtip řešení spočíval ve volbě nosných pilířů místo části středních zdí – Jílek tak mohl v návrhu jednotlivých bytů snadno posouvat příčky vymezující prostor vstupů, předsíní a koupelen. Tuto výhodu stavitel využil u všech sedmi bytových jednotek v nadzemních podlažích obou domů. Do přízemí umístil dva příčně orientované byty (jeden jednopokojový a jeden dvoupokojový), do prvního patra pak situoval rozlehlý apartmán, jehož třem pokojům věnoval celý uliční trakt, a garsoniéru obrácenou do dvora. K půdorysu druhého patra obou budov Václav Jílek přistoupil odlišně – zatímco v domě č. o. 31 zopakoval řešení z prvního patra, do domu č. o. 33 navrhl dva byty obdobné dispozice jako v přízemí. Do podkrovní mansardy v obou případech ukryl jednopokojový byt s kuchyní, do suterénu nezbytnou prádelnu a byt domovníka. V suterénu domu č. o. 33 se nacházela také garáž; druhé stání pro vůz vzniklo adaptací již nepotřebné garsoniéry v sedmdesátých letech minulého století.
Oba domy si své modernistické kvality uchovaly dodnes, a to i díky citlivé rekonstrukci domu č. o. 33.
OM
Josef Beneš; Bohumil Kozel
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.