Tři sousedící mělké parcely na konci Dvořákovy ulice při křížení s ulicí Baarovou zastavělo mezi lety 1937 a 1938 několik stavebníků souborem třípodlažních činžovních domů. Realizaci moderních budov nepříliš avantgardních forem (purizující břízolitové fasády jsou zakončeny korunní římsou pod šikmou střechou) provedlo Stavební podnikatelské družstvo v Plzni vedené zdejším stavitelem Rudolfem Pěchoučkem. Právě on byl pravděpodobně také autorem projektů.
Nárožní dům č. o. 41 si objednali manželé František a Eliška Křížovi. Na fasádě trojtraktově uspořádané budovy se uplatnila kombinace prvků použitých na pláštích dvou dalších objektů komplexu. Prostor mezi okny s keramickým ostěním vyplňuje okrově žlutá omítka s proškrabávanou horizontální šrafurou podobně jako u domu č. o. 37, zatímco zaoblené nároží téhož odstínu zdůrazňuje lizénový rám využitý rovněž na průčelí sousedního domu č. o. 39. Obě intaktně dochované uliční fasády rohové budovy jsou dodnes v mimořádně dobrém stavu a dokládají autorovu schopnost rozčlenit hmotu objektu pomocí plastických prvků i svěží a zároveň umírněné barevnosti.
Dům č. o. 39 si nechalo vystavět Stavební podnikatelské družstvo v Plzni (pravděpodobně za účelem pronájmu či prodeje). Dispozice objektu odpovídá rozvrhu sousedního nárožního domu. Také zde úzká chodba spojuje vstup se schodištěm umístěným ve dvorním traktu a dvoupokojové byty jsou rozděleny na obytnou část orientovanou do ulice, vstup a hygienické zázemí ve střední partii a kuchyň s místností pro služebnou ve dvorním traktu. Úzká parcela však dovolila umístit do každého patra pouze jeden byt. Snad i proto našla své místo v podkroví ještě garsoniéra obrácená do dvora. Byt domovníka, později adaptovaný na garáž, byl situován do zvýšeného suterénu. Kromě této úpravy si i dům č. o. 39 zachoval svoji původní fasádu se šesti trojdílnými okny a všemi detaily. Pouze originální kombinaci šedohnědé a okrově žluté barvy, důsledně uplatněnou v celém souboru, nahradily jasnější pastelové tóny.
Nájemní dům č. o. 37 vznikl pro Marii Hellerovou, Gustava Průchu a Františka Hauera. Také tato budova byla uspořádána trojtraktově – v prvním i třetím patře se toto řešení uplatnilo vždy u jednoho jednopokojového a jednoho dvoupokojového bytu. Zatímco do uliční části byly po obvyklém způsobu situovány obytné místnosti, dvorní trakt vyplňovaly prostorné kuchyně obou bytů s komorami přizděnými k vystupujícímu tělesu domovního schodiště (bylo tak zajištěno jejich přirozené chlazení venkovním vzduchem). Uprostřed dispozice se nacházely vstupy do bytů, předsíně a zázemí bytů s koupelnami a samostatnými toaletami. Denní světlo proudilo do koupelen netradičně okénkem z kuchyně, k odvětrání sloužil světlík.
Druhé patro původně zabíral jeden velký byt členěný podobně v prvním podlaží níže i výše, pouze jednu z kuchyní nahradil pokoj a jednu koupelnu pokoj pro služebnou. V padesátých letech byl pak tento apartmán na základě žádosti Marie Hellerové rozdělen na dvě jednotky. Zvýšený suterén s hlavním vstupem do budovy ukrýval v uličním traktu také garáž a domovnickou garsoniéru, v sedmdesátých letech adaptovanou rovněž na parkovací prostor. Střední a dvorní trakt obsahoval sklepní místnosti.
Také průčelí domu č. o. 37 o třech okenních osách bylo pojednáno velmi střídmě – hladce omítnutou břízolitovu fasádu zdobil pouze prostý horizontální reliéf v ploše mezi trojkřídlovými okny s keramickými špaletami. Při nedávném kontaktním zateplení obvodového pláště byly tyto prvky odstraněny, barevné řešení nicméně do značné míry respektuje původní odstíny.
OM
Stavebník
František a Eliška Křížovi; Stavební podnikatelské družstvo v Plzni; Marie Hellerová, Gustav Průcha a František Hauer
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně