Mlékárna Rolnického mlékárenského družstva
1932

První rolnické mlékařské družstvo v Plzni bylo založeno v roce 1897 v Útušicích u Plzně a jako vůbec první v západních Čechách bylo v Plzni zapsáno pro účely přímého prodeje mléka, másla a sýrů. Zpočátku nedisponovalo vlastním provozem a užívalo sklepy rolnické školy. Výroba zde probíhala na ručních zařízeních. Roku 1922 se však družstvo ocitlo v likvidaci. Nedlouho poté, díky zvyšující se poptávce po velkovýrobě, vznikla Česká mlékařská společnost podporující rolníky v Plzni a okolí. Pod názvem Rolnické mlékárenské družstvo nechala v roce 1932 podle projektu místní stavební firmy Jaroslava Kostky a Karla Mastného vystavět novou moderní mlékárnu, a to za výrazné podpory ředitele Svazu mlékárenských družstev Františka Dlabala. Pro novostavbu bylo vybráno místo při křížení dnešní ulice Politických věznů a náměstí Míru (resp. ulice 17. listopadu) v sousedství strojnických dílen české státní průmyslové školy (C6–1742) a poblíž Ústavu pro hluchoněmé děti (C3–1926).

Podobně jako mnohé další družstevní mlékárenské provozy v ČSR té doby vznikla i plzeňská stavba na půdorysu písmene T. V předním traktu s průčelím obráceným do ulice Politických vězňů se původně nacházela prodejna a administrativní oddělení, navazující podlouhlé křídlo bylo výrobní. Vstupní část třípodlažního prodejně-administrativního traktu zvýrazňuje v parteru keramický obklad a luxferové okenní výplně v místě někdejších výkladců. Symetricky koncipovanou hlavní fasádu rytmizuje sedm okenních os a završuje ji výrazná korunní římsa krytá valbovou střechou. Tento typ zastřešení je uplatněn i nad výrobní částí komplexu. Vnější tvary tohoto křídla jsou formovány funkcemi jeho jednotlivých provozních sekcí. Ty se kromě členitého hmotového řešení promítají i do asymetrického řazení a různé velikosti oken v ploše fasády (k němu přispěly i pozdější stavební úpravy). Výrobnímu traktu, zakončenému v severovýchodní části zaobleným závěrem, dominuje strojovna elektrického pohonu, s přesahem usazená na štíhlý kvádr výtahové šachty.

Jižní strana výrobního křídla byla určena pro dodávky surovin, v severní části se expedovaly hotové výrobky. Výrobna sestávala z podzemní přípravny tvarohů a jogurtů, sklepů pro zrání sýrů a chladírny. V přízemí se zpracovávalo a stáčelo mléko a vyrábělo máslo. (Denní výrobu až 40 tisíc litrů mléka zajišťovalo v prvních letech 28 zaměstnanců.) Východní část areálu zabíraly garáže, strojovna, kotelna s parním kotlem Cornwall, kterým byla vytápěna i výrobna, a komín. Kromě Škodových závodů dodaly strojní zařízení i další plzeňské firmy – Macho a Turek či Kraus a Löwidt. Na dodávkách se podílela i pražská firma Novák & Jahn nebo lutínská Sigma.

Mlékárenské družstvo v letech 1939–1941 expandovalo výstavbou dvou poboček. Filiálka ve Dvorci u Plzně byla koncipována jako vyrovnávací – v případě nižší výroby v hlavním závodě na Borech dodávala přímo do Plzně. Pobočný závod v Pteníně byl již v roce 1942 zrušen. V roce 1943 mlékárna rozšířila svou strojní kapacitu a byla rekonstruována v rámci pracovního programu Českomoravského svazu pro mléko a tuky. Disponovala pak máslárnou, třemi příjmovými nádržemi o obsahu 5 000 litrů, třídírnou vajec a moderními mrazírnami. Pro zaměstnance byla otevřena společenská místnost a zřízeny šatny a koupelny. 

V roce 1950 byl provoz znárodněn a díky sloučení se Západočeským konsumním družstvem rozšířen pro výrobu 80 000 litrů mléka. V sedmdesátých letech minulého století zde byla instalována linka sloužící k výrobě dodnes populárních termixů. V nových poměrech v devadesátých letech minulého století však byla výroba v borské mlékárně ukončena. Dnes je přední trakt komplexu využíván jako sídlo soukromé střední školy, zadní jako skladiště.

TŘ

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny