Soubor rodinných domů Josefa a Marie Pechmanových, Františka a Boženy Doubkových, Martina a Růženy Mandausových a Václava a Milady Švajcrových
1926–1928

Druhý soubor řadových domů při křižovatce Klatovské třídy s Kaplířovou ulicí vznikl téměř zároveň se sousedním čtyřdomem situovaným na druhé straně nároží. Oba celky spojují také osobnosti plzeňských stavitelů Martina Mandause, Františka Doubka a Josefa Pechmana, jejichž společnost tyto soubory realizovala mezi lety 1926 a 1927. V případě domů v Kaplířově ulici, obrácených průčelím k severovýchodnímu cípu protějšího areálu dělostřeleckých kasáren, však spolumajitelé úspěšné stavební firmy byli i zároveň i stavebníky. Čtvrtým investorem byl jejich kolega Václav Švajcr.

Výsledné provozní řešení interiéru i vnější tvary exteriéru domků jsou patrné již na prvních výkresech z roku 1924. Podobu souboru mělo u každé sekce utvářet jednoduché přízemí s excentricky umístěným vchodem a fasádou kombinující plochy omítek s rámy z režného zdiva a dvě patra s tříbokým arkýřem a pláštěm s několika zdobnými prvky v duchu secese. Stavělo se však až podle aktualizovaných plánů datovaných rokem 1925, na nichž jsou domy zbaveny veškerých ozdob ve prospěch prostých geometrických tvarů. I v druhé verzi projektu nicméně zůstaly pilířky se zábradlím korunující atiku domů (zřejmě měly jen dekorativní funkci – výlez na střechu zajišťoval dřevěný žebřík ze zvláštní komory z podstřeší).

Uspořádání místností ve čtyřech řadových sekcích je obdobné jako u vedlejšího čtyřdomu. Vstup z ulice spojuje se schodišťovou halou situovanou ve dvorním traktu úzká chodba osvětlená okénkem nadsvětlíku vchodových dveří. Hala, komunikační uzel domu, se otevírá jak do obytného pokoje v přední části, tak do kuchyně s dveřmi na dvůr. Ve dvorním traktu byla umístěna také komora a toaleta. Snad proto, že domy stavěli jejich budoucí obyvatelé, v průběhu stavby došlo k řadě dílčích úprav. Zatímco Josef Pechman ve své sekci vysunul ze zadní fasády úzký rizalit, který v přízemí rozšiřuje halu a v prvním patře umožňuje vznik kryté verandy, František Doubek ke schodišti přistavěl další trakt o hloubce odpovídající dvoru a zřídil v něm šatnu a v patře rovněž prostornou verandu. Manželé Mandausovi pak v roce 1931 připojili prosklenou verandu ke kuchyni. 

V prvním patře všech domů se nacházely shodně dvě ložnice s okny do ulice a velká koupelna nad kuchyní. Druhé patro, zpravidla s pokojem pro služebnou, sloužilo jako prostorová rezerva a později bylo vesměs adaptováno na další obytné pokoje, případně i samostatný byt. V roce 1932 majitelé tří domů zvedli objekty o mansardu s neobytnou půdou; při té příležitosti byla zvýšena i atiková zábradlí – snad kvůli možnému využití pultové střechy s minimálním sklonem coby sluneční terasy.

Již v roce 1928 se ke čtyřdomu připojil rohový bytový dům Josefa Pechmana. Jeho exponovaná poloha je zdůrazněna zvýšením jeho nárožní partie vůči sousedním čtyřdomům o jedno, resp. dvě podlaží. Výraznou hmotu objektu v nároží nicméně odlehčuje trojice balkonů. Pojetím obvodového pláště se ploše zastřešená budova zřetelně hlásí k souboru domků v Kaplířově ulici; patrné je to zejména v části uliční fasády s patrovým arkýřem, prolomené namísto vchodových dveří vraty do průjezdu. Objekt v době svého vzniku nabídl šest bytových jednotek, tři obchody v přízemí (adaptované v padesátých letech minulého století), ve dvoře ještě garáž a skladiště.

Podobně jako sousední čtyřdům se exteriér soubor řadových domků v Kaplířově ulici zachoval v nebývale autentické podobě. Méně významné novodobé stavební zásahy se dotkly pouze parteru nárožního domu č. o. 2; obnovena byla také jeho fasáda.

OM – PK

Stavebník

Památková ochrana

Prameny