Projekt rozsáhlé dvoupatrové budovy německé průmyslové školy na nároží Klatovské třídy a Majerovy ulice navrhl v roce 1914 architekt Ludwig Tremmel, absolvent vídeňské akademie působící od roku 1907 v Plzni. Zvolené místo, v jehož okolí se tehdy ještě rozprostíraly místo plánovaných domovních bloků polnosti, se sice nacházelo poměrně daleko od městského centra, a mohlo tak skýtat klidné prostředí pro studium, nicméně bylo navázáno na jednu z hlavních městských tříd (tehdy již s tramvajovou linkou).
Vzhledem k válečným událostem byl průběh výstavby poměrně zdlouhavý a kolaudace proběhla až v roce 1922. Budova byla původně určena pouze pro potřeby německé průmyslové školy, která byla založena již v roce 1877 a ještě na počátku dvacátých let minulého století využívala soukromé prostory v Tylově ulici. Vzhledem k poměrům v nově založeném Československu však po dokončení stavby v roce 1922 došlo ke změně uživatele. Umístěny sem byly strojnické obory s českým a následně i německým vyučovacím jazykem (stavební oddělení sídlilo v nové budově realizované v letech 1915–1920 na Chodském náměstí – viz C3–1585).
Architektonické pojetí honosného hlavního průčelí v Majerově ulici s robustním vstupním portikem a bohatě tvarovaným štítem či uplatnění mansardových střech prozrazuje Tremmelovu inspiraci historickými stavebními slohy, zejména barokem. Oproti uličním fasádám jsou dvorní fasády s rastry rozměrných oken zřetelně prostší, přesto i je zdobí subtilní geometrická profilace s průběžnými horizontálními římsami a lizénovými rámci v pásu mezi okny zvýšeného přízemí a prvního patra. Jádrem dvoutraktové dispozice budovy je vstupní vestibul doplněný o dvouramenné schodiště. Za ním se k hlavnímu křídlu s velkými učebnami připojuje kolmá dvorní přístavba, v níž se nacházela tělocvična a kreslírny. Menší učebny a kabinety, ale také laboratoře, knihovna či konferenční sál byly soustředěny do bočního křídla lemujícího Klatovskou třídu. V letech 1924–1926 budovu doplnil samostatný objekt se strojnickými dílnami (C6–1742), situovaný při křížení ulic Majerovy a Politických vězňů.
Mezi lety 1952 a 1953 byly půdní prostory školní budovy adaptovány podle projektu Rudolfa Černého na vysokoškolský internát s desítkami ložnic, místnostmi pro vychovatele i se společenskou halou. Tyto stavební úpravy, které si vyžádaly zřízení průběžných střešních vikýřů, se však negativně projevily na exteriéru budovy – došlo totiž k zániku původní mansardové střechy. Rostoucí počet žáků a nedostatek prostor pro výuku vyžadoval další stavební zásahy i v následujících letech (jednalo se zejména o četné zazdívky či změny dělicích příček). Ani tyto úpravy však nedokázaly zajistit odpovídající zázemí pro pohodlný školní provoz.
V letech 1957–1960 proto byla k budově směrem do náměstí Míru (resp. ulice 17. listopadu) připojena rozlehlá třípatrová přístavba s věžovitým rizalitem, provedená podle návrhu Bohumíra Fridricha a Čestmíra Rypla. Doznívající robustní styl socialistického realismu, jenž čerpal z historických slohů, se zde mísí se svébytnými tradicionalistickými prvky, například s nárožní mansardovou střechou odkazující ke stávající Tremmelově budově. Aby stavba s rozměrnými okny v subtilních rámech ještě lépe splynula s okolní zástavbou, architekti uplatnili v levé části jejího průčelí mělký tříosý rizalit s výraznou zaoblenou římsou oddělující druhé a třetí patro, který svým měřítkem navázal na sousední činžovní domy zaměstnanců Akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni (C6–2269, C6–1609).
Soubor školních budov dnes využívá strojní průmyslovka a Střední odborná škola prof. Švejcara.
AŠ
Státní německé průmyslové školy v Plzni / Průmyslová škola strojnická v Plzni
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.