Činžovní dům Karla Wanky
1914–1915

Výstavní činžovní dům Karla Wanky z let 1914–1915 se stal jednou z prvních staveb na Klatovské třídě jižně od dnešního náměstí Míru. Rušná stavební aktivita, která od poloviny 19. století proměňovala někdejší cestu na Klatovy v reprezentativní městský bulvár s často honosnými domy pro dobře situované měšťany, tehdy dostoupila teprve do širšího okolí Chodského náměstí. Realizaci podsklepené čtyřpodlažní budovy o půdorysu široce rozevřeného písmene V, situované na nároží Majerovy ulice a Klatovské třídy, pro místního velkostatkáře a majitele realit (které zahrnovaly i řadu okolních pozemků) provedla podle vlastního projektu plzeňská firma Müller & Kapsa. Návrh fasád vypracoval architekt Bohumír Hochman, absolvent pražské techniky a žák Jana Kouly či Josefa Schulze.

Obytný dům prozrazuje dobu svého vzniku v poměrně konzervativním tvarosloví uličních fasád, kombinujícím dekorativní formy historizujících slohů a progresivnější kubizující detaily. Vnější plášť celé stavby je výrazně horizontálně členěný. Patu budovy s hlavním vstupem z Majerovy ulice po obvodu lemuje nízký, kamenem obložený sokl prolomený malými sklepními okny. Lehké průběžné římsy oddělují přízemí od prvního a druhého patra a třetí patro od podkroví krytého šikmou střechou. Nejvýrazněji průčelí domu dělí mohutná římsa pod parapety oken posledního podlaží, prokrajovaná a ve spodní části plasticky zdobená. Vertikální akcent exteriéru dodávají „úseče“ zaoblených arkýřů v úrovni prvního a druhého patra a zaoblené nároží s trojicí okenních os, zdůrazněné po stranách svislými svody a završené dekorativní atikou s dvojicí pilířů a váz.

Dům zdobí i řada dalších tradičních prvků – podokenní římsy, rozety, jemně profilovaná ostění, kanelování, pás strukturované omítky v přízemí či vikýře v podkroví. Naopak geometrické detaily jako dřevěné vstupní dveře se vzorem diamantových psaníček, ostře sekané ostění vchodu nebo prostorové „krystaly“ mřížoví sklepních oken nebyly v Plzni v období před první světovou válkou obvyklé a představují ranou ukázku kontaktu s pražskou kubistickou scénou. Geometricky tvarovaný vstupní portál nicméně svébytně doplnil figurální hluboký reliéf dětí s ovocnými mísami od teprve čtyřiadvacetiletého sochaře Otokara Waltera. Plzeňský umělec také o sedm let později vytvořil alegorické kamenné reliéfy osazené po stranách nároží ve výšce oken druhého patra.

Wankův nájemní dům nabídl tucet komfortních bytů s nepříliš nápaditým dispozičním řešením. V prvním, druhém i třetím patře se nacházely tři rozlehlé třípokojové byty, jejichž průchozí obytné místnosti, se obracely do obou ulic rozměrnými, na výšku orientovanými okny. Kuchyně byly situovány směrem do dvora; větší část příslušenství bytů, do něhož patřily pokojíky pro služebné, koupelny, toalety a spíže, byly umístěny do střední části domu a jejich okna zpravidla ústila do vnitřních světlíků. Přízemí stavby nabídlo po jednom dvoupokojovém, třípokojovém a čtyřpokojovém bytě se zázemím. V podzemním podlaží doplnil sklepní kóje nájemníků skromný byt domovníka, v podkroví měli obyvatelé domu k dispozici prádelnu.

Více než století stará budova se v současnosti nachází ve velmi dobrém stavu. Její průčelí si svoji autentickou podobu včetně bohatého rejstříku zdobných prvků zachovalo podnes.

KE – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny