Železniční stanice Plzeň-nemocnice
1926–1927

Se zřízením stanice na trase Plzeň – Klatovy – Železná Ruda se v tomto místě počítalo již od devadesátých let 19. století, a to mj. v souvislosti s dokončením nedaleké vojenské nemocnice. První nerealizovaný návrh výpravní budovy v novobarokním stylu, která měla nahradit provizorní dřevěný přístřešek z roku 1905, připravil v roce 1917 inženýr Robert Burian, pracující pro plzeňskou pobočku ředitelství státních drah. Po vzniku samostatného Československa úkol převzal architekt Vojtěch Krch, autor velice zdařilé odbavovací haly v České Třebové. Ani jeho projekt se však nerealizoval. Dráhy nakonec začaly s výstavbou podle plánů pražského architekta Miloše Fikra, který v návrhu zřejmě do jisté míry vycházel z projektu svého předchůdce. Zakázku v roce 1926 získala firma plzeňských stavitelů Františka Jenče, Františka Hladečka a Františka Krofta, kteří stanici s peronem dokončili již v červenci roku 1927.

Železniční zastávka představuje v plzeňském prostředí velmi kvalitní ukázku propojení kubizující architektury s prvky stylu art deco. Jehlancové i půlkruhové motivy prostupují exteriér i interiér dvoupodlažní stavby (ať už jde o parapetní římsy oken, portál hlavního vchodu, zkosené špalety i nadpraží oken v patře, či stylové detaily vnitřního zařízení). Asymetrickému uličnímu průčelí s dekorativními atikovými vížkami nad vstupem pro cestující dominuje věžovitý schodišťový rizalit, výrazně předstupující před líc stavby a zakončený stanovou stříškou. Rizalit, v jehož horní partii je osazena trojice kruhových hodin, ukrývá samostatný vchod pro majitele čtyř bytů (tří dvoupokojových a jednoho jednopokojového) situovaných v patře. Autorovi projektu se zde podařilo velice účinně oddělit rušnou provozní část budovy od obytného traktu. Velikost stavby v pohledu z Přeštické ulice naopak potlačují mansardy v obou nárožích. Do přízemí architekt Fikr umístil velkoryse pojatý vestibul s čekárnami, pokladnami, úschovnou zavazadel a sociálním zázemím, stejně jako nezbytné prostory vyhrazené drážnímu personálu. Západní fasádu, symetricky členěnou a orientovanou k trati, zvýraznil uprostřed mělkým rizalitem ukončeným vysokým trojúhelníkovým štítem s trojicí úzkých oken. V návrhu štítu, prolamujícího valbovou střechu, autor uplatnil jednoduchý geometrický štukový dekor.

V padesátých letech byla část přízemí včetně čekáren cestujících adaptována na obchody. V roce 1995 byla chátrající budova zapsána na seznam kulturních památek. Na začátku roku 2005 pak proběhla její celková rekonstrukce. Parter objektu v současné době využívá nezisková iniciativa Plzeň Zastávka, která zde provozuje komunitní uměleckou dílnu s galerií.

AK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny