Benešova škola
1923–1925

Benešova škola na Doudlevecké třídě, dobovým tiskem označená za jednu z nejkrásnějších školních budov v republice, byla slavnostně otevřena 27. prosince 1925. Ceremoniálu se zúčastnil i tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš, jehož jméno nová školní budova nesla zejména kvůli politikovým zásluhám v odboji a pro jeho předválečnou pedagogickou činnost. Pro architekta Hanuše Zápala, autora návrhu, to byla po Masarykově škole na Jiráskově náměstí druhá realizace školní budovy v Plzni. „Vysvobozením dětí z nezdravých učeben“ obecných škol, umístěných donedávna v jedenácti soukromých domech, Zápal pomohl uvést do praxe pokrokové ideály mladé a sebevědomé demokracie.

Výstavba Benešovy školy (č. o. 37), která společně s menší budovou mateřské školy (č. o. 35) tvoří ucelený soubor, se uskutečnila mezi léty 1923–1925 pod vedením plzeňského stavitele Františka Holcbechra. Dominantou parcely je třípodlažní objekt školy na půdorysu písmene L. V křídlech se nacházejí učebny, v nárožích pak obě ředitelny (chlapecká a dívčí část školy byly oddělené), sborovny, knihovna a tělocvična. Dvoupodlažní jednobloková stavba mateřské školy, dokončená již 16. září 1924, přirozeně uzavírá veřejný prostor před školou, s parkovou úpravou a pomníkem Rumburských hrdinů. Obě školní budovy reprezentují raně moderní stylovou polohu architekta Hanuše Zápala, do níž se promítly vlivy art deco a kubismu směřující k národnímu stylu, což je patrné především na provedení portálů. Kubistickými a obloučkovými prvky a římsami jsou zdobena také strohá průčelí.

Konstrukčně navrhl Zápal Benešovu školu jako tradiční stavbu se zděnými nosnými stěnami a s železobetonovými sloupy v halách; železobetonové monolitické byly i stropy. Právě železobetonová konstrukce se stala Achillovou patou budovy – nedbalé provedení a nedodržení technologických postupů při stavbě později vedlo k náročným rekonstrukcím, jimž dokonce předcházely úvahy o demolici školy (mezi roky 1951–1990 nesoucí jméno škola Dukelských hrdinů). První rekonstrukce z přelomu šedesátých a sedmdesátých let budovu zachránila, podepsala se však na architektonické hodnotě stavby, která byla dalšími úpravami ještě snížena. Druhá rekonstrukce, uskutečněná v letech 1994–1997, budovu přiblížila k původnímu stavu, mj. provedením replik původních kazetových stropů, výmalbou interiérů a zařízením místností vedení školy dobovým nábytkem. V původním duchu byla upravena také zeleň v předprostoru stavby.

PB

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny