Dvě téměř totožné vily ve Schwarzově ulici byly vystavěny podle návrhu architekta Viléma Beera pro spřátelené židovské rodiny Krausových (č. o. 48) a Löbnerových (č. o. 50). Architekt Beer vypracoval plány domů patrně v roce 1927, kdy byl také trojúhelníkový blok, v němž se vily nacházejí, rozdělen na tři parcely. Oba rozlehlé objekty byly během roku 1928 realizovány plzeňským stavitelem Ferdinandem Koutem a v únoru 1929 zkolaudovány jako nájemní domy. Třetí pozemek zůstal nezastavěný a využíval se jako společná zahrada pro oba domy.
V realizované podobě patrových vil je na rozdíl od projektu zřetelná inspirace klasicistní architekturou. Domy jsou zastřešeny stanovou střechou, doplněnou vikýři a valbami na kratších bočních křídlech. Hlavní průčelí jsou orientována do Schwarzovy ulice a zdůrazněna předstupující lodžií, zakončenou v patře balkonem s kovaným zábradlím. Završuje je větší sedlový vikýř vytvářející dojem tympanonu. Do obou vil se z této strany vstupuje po schodišti se dvěma přímými rameny. Rytmus, symetrii a řád stavbám dodávají okenní otvory, které jsou v suterénu a přízemí obdélné, v patře a podkroví s obloukovým záklenkem.
Velkoryse koncipované vily svým uživatelům nabízely obytnou plochu v suterénu, zvýšeném přízemí, prvním patře a v části podkroví. Dispoziční řešení budov odpovídalo jejich funkci bytových domů. V suterénu se nacházely dva menší byty s příslušenstvím a garáž. V přízemí a v prvním patře byly honosnější byty obdobné dispozice, z nichž jeden obývali přímo stavebníci se svojí služkou. Podkroví bylo částečně využíváno jako zázemí (pokoj služky a prádelna), zbývající prostory jako půda.
Rodinu Löbnerových a pravděpodobně i Krausových postihly protižidovské rasové zákony v době druhé světové války. Památku Emila a Josefy Löbnerových připomínají tzv. Kameny zmizelých – Stolpersteine, vložené do chodníku před jejich někdejší vilou. Zatímco dům Löbnerových zůstal i po smrti původních majitelů obytnou stavbou a byly v něm prováděny pouze dílčí změny související s modernizací bytů, ale uchovávající autentický vzhled objektu, vila Krausových byla v roce 1954 adaptována pro Státní veterinární ústav, který zde sídlí dodnes. Roku 1969 pak byl narušen někdejší urbanistický koncept celého bloku, když byl na místě původní společné zahrady postaven třípatrový bytový dům.
LR – PK
Stavebník
Richard a Alice Krausovi, Emil a Josefa Löbnerovi
Památková ochrana
Domy jsou součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Bezovka.
Literatura
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně