Rodinný dům Ladislava Lábka
1921–1922

Ředitel a zakladatel plzeňského Národopisného muzea Ladislav Lábek patřil k předním kulturním osobnostem města. Projekt vlastního rodinného domu ve vilové čtvrti Bezovka svěřil v roce 1921 architektovi Hanuši Zápalovi, s nímž ho spojoval nejen zájem o historické památky, ale především aktivní snahy o jejich ochranu. Zápal vytvořil hned několik variant návrhů, Lábek však všechny postupně odmítl. Architekt tak – ve spolupráci se stavitelem Karlem Ulčem – při projektování nakonec vyšel z dispozičního řešení navrženého přímo stavebníkem, které v sobě nezapřelo inspiraci holandskou a anglickou vilovou architekturou. Patrový dům, jejž Lábek stavěl pro svoji rodinu, sestry a rodiče, měl původně při vstupu obsahovat dvoupodlažní reprezentativní schodišťovou halu. Vzhledem k nákladnosti tohoto řešení však musel od záměru upustit, jelikož v Praze zamítli jeho žádost o udělení státní podpory podle zákona o stavebním ruchu. Hanuš Zápal plány obratem přepracoval a v listopadu 1921 začala firma Josefa Špalka se stavebními pracemi.

Díky výjimce, kterou se podařilo Ladislavu Lábkovi získat od stavebního úřadu, dům dokončený v létě 1922 výrazně ustoupil od schválené uliční čáry. Jednopatrová vilka s vysokou valbovou střechou s vikýři, probíhající v části uličního traktu až na úroveň stropu přízemí, tak stojí v rozlehlé zahradě obklopena zelení. Kromě již zmíněných vlivů anglické a holandské architektury je zde jasně patrný Zápalův příklon k racionální moderně, vyznačující se tvarovým zjednodušením, omezením dekorativního detailu na geometrizované prvky a v tomto případě i užitím kombinace kamenných ploch v přízemí, neomítaných režných cihel v šambránách oken a probarvených omítek fasád. Nepravidelný půdorys stavby směrem do Mánesovy ulice navíc zvýrazňuje mohutný vystupující rizalit se vstupní halou a schodištěm, ukončený valbovou střechou. Obdobně je zastřešen také druhý rizalit v bočním průčelí. V nároží mezi rizality je umístěn hlavní vchod krytý stříškou na sloupku.

V suterénu se podle plánů nacházely sklepy a prádelna. Hlavním vstupem ze zahrady se vcházelo do předsíně se schodištěm, z níž byly přístupné dva prostorné pokoje, kuchyň, spíž a toalety s koupelnou. První patro architekt vyřešil dispozičně stejně, pouze vedle schodiště navrhl třetí, menší pokoj. Prostor v podkroví byl využit jako půda a komora. Stavbu Josef Špalek st. dokončil v létě roku 1922 a ve třicátých letech v domě provedl další drobné adaptace – přepažením kuchyně v přízemí vytvořil pokojík pro služebnou a směrem do zahrady přistavěl verandu a balkon v patře.

Na začátku padesátých let byl Ladislav Lábek donucen poúnorovým režimem odejít z veřejného života. Dům měl být rodině zabaven a využíván pro potřeby mateřské školky. Z tohoto plánu však naštěstí sešlo, vila se dochovala ve výborném stavu a potomci Ladislava Lábka v ní žijí dodnes.

AK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny