Klášter redemptoristů
1935–1936

V roce 1907 v Plzni začal působit jeden z nejmladších církevních řádů, založený roku 1732 sv. Alfonsem z Liguori – Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (tzv. redemptoristé). Řád zakoupil tzv. Vankovu vilu na Klatovské třídě a zřídil v ní sakrální prostor kaple Panny Marie, Matky ustavičné pomoci (patronát je odvozen od zázračného obrazu uctívaného redemptoristy). Ještě v témže roce vznikly plány na novostavbu kostela, na nějž se však nedostávaly finance; teprve díky veřejné sbírce se podařilo nashromáždit potřebný obnos a v roce 1910 se podle plánů vytvořených Janem Svobodou a Františkem Stalmachem započalo s výstavbou novorománského kostela zasvěceného Janu Nepomuckému. Kostel se stal protiváhou Nové synagogy a křesťanskou dominantou Klatovské třídy na území Říšského, dnešního Jižního Předměstí.

Titíž architekti vypracovali v březnu roku 1935 návrh nové budovy kláštera redemptoristů, která měla nahradit původní jednopatrový obytný objekt s historizující fasádou. Novostavba se měla stylisticky přiblížit architektonickému tvarosloví sousedních domů, realizovaných od roku 1934 na místě někdejšího továrního areálu bratří Belaniů. Stavbu řeholního domu provedla plzeňská stavební firma Müller & Kapsa během jednoho roku. Přízemí kláštera bylo určeno komerčním účelům – v uličním traktu se nacházel prostor pro šest obchodů, ve dvorním pak související sklady. Ačkoli v severní partii přízemí byly původně navrženy další dva obchody se skladišti, byl v tomto prostoru nakonec realizován spolkový sál s jevištěm v nádvorní části. Obytné první patro bylo určeno pouze otcům redemptoristům – jižní část uličního traktu byla rozdělena na šest pokojů, severní partie byla věnována čítárně. Tomuto prostoru, který obsáhl i knihovnu, autoři v projektu věnovali celou hloubku traktu vybíhajícího do dvora. V severní části dvorního traktu se nacházel malý a velký refektář s přiléhající kuchyní, spižírnou a sociálním zařízením. Oratoř – místo určené pro modlitbu – byla situována ve druhém patře společně s řadou dalších obytných pokojů, které zabíraly i celou uliční část ustoupeného třetího patra, dispozičně redukovaného jen na dvojtrakt. Namísto dvorního traktu autoři navrhli rozlehlou terasu. Nad oratoří pak byla situována další knihovna.

Exteriéru budovy architekti Svoboda a Stalmach vetkli skromný, uměřený charakter, dobře odpovídající její funkci. Uliční průčelí rozdělili v úrovni oken třetího podlaží naznačeným arkýřem, u jižní hrany objektu výškově navazujícím na kostelní zeď. Hladce omítnutou fasádu autoři dále rytmizovali rastrem obdélných oken – zatímco v severním křídle, soustřeďujícím společenské místnosti, zvolili široká čtyřdílná okna (jistě i proto, aby přiblížili výraz klášterní budovy sousednímu nájemnímu domu), v jižní, obytné části použili jednoduchá dvoukřídlová okna propojená tenkou linkou keramického obkladu. Obchody v přízemí otevřeli do ulice jednoduchými prosklenými výkladci lehce vsazenými do nik. Součástí výkladců byly i samostatné vstupy. Hlavním prvkem dvorní fasády, rozčleněné dvojdílnými typizovanými okny, je vertikální hmota proskleného schodišťového rizalitu. Jednoduché, formálně i finančně úsporné řešení klášterní budovy odpovídá nejen dobovému estetickému kánonu, ale také požadavkům chudoby otců redemptoristů.

Zkraje padesátých let při hromadném pronásledování duchovních byl zlikvidován také řád redemptoristů; jejich plzeňský stánek se stal filiálním kostelem při chrámu (a od roku 1993 katedrály) sv. Bartoloměje. Klášter byl odsvěcen a v současnosti slouží jako administrativní sídlo Policie ČR. V té souvislosti došlo k řadě úprav interiéru domu. Exteriér si s výjimkou parteru, v němž byly zazděny výkladce a který byl (pravděpodobně dodatečně) až do úrovně parapetu oken v patře obložen tmavými keramickými pásky, zachovává původní charakter.

LV

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny