Jednou z architektonicky nejhodnotnějších staveb Na Belánce je nepochybně činžovní dům č. o. 6 z let 1936–1938 navržený plzeňským architektem Leem Meislem. Nadaný tvůrce židovského původu v návrhu reagoval na tzv. emocionální (též poetickou) polohu evropského funkcionalismu, jež dbá na estetické a psychologické působení architektury a která se v Plzni vyskytuje jen vzácně – například u nedalekého, rovněž Meislem projektovaného nájemního a obchodního domu stavitele Josefa Špalka st. (C3–2074). Použitím kruhových nautických oken v průčelí domu se Leo Meisl zároveň zařadil mezi stoupence přirozené krásy zaoceánských parníků a průmyslových staveb, o níž diskutovali teoretici architektury již ve dvacátých letech.
První projekt této šestipodlažní nájemní budovy Meisl vypracoval v červenci roku 1936, kdy ještě pozemek vlastnila původní majitelka Zdenka Ledererová. Již tehdy Meisl načrtl základní rozvrh uličního průčelí – celistvý tmavý keramický obklad ve střední ose rozčlenil lehce převýšeným světlým břízolitovým pásem s pěti kulatými okny, za nimiž se měla skrývat schodišťová hala. Také dvorní fasáda byla již v první fázi projektu opatřena ve střední ose velkoryse vysazenými sdruženými balkony, které přesto působily subtilním dojmem díky tenkým předělovým příčkám. Od výsledné podoby se návrh lišil jen v detailech.
Krátce poté, co firma stavitele Tomáše Keclíka zahájila stavební práce, se však investorem stal sám Meisl, který stavbu zadal plzeňskému staviteli Otakaru Prokopovi a stávající plány místy upravil: snížil postranní partie uličního průčelí do výšky římsy vedlejšího rohového domu, střední omítnutý pás naopak mělce zaklenul; při dvorním průčelí nově opatřil balkonem i byty v obytné části podkroví. Uliční průčelí dále obohatil nenápadnou plastickou variací keramických dílců lemujících hlavní vstup do domu či zaobleným světlým obkladem špalet nadstandardně velkých „francouzských“ oken ve druhém až čtvrtém nadzemním podlaží. Okna v prvním a pátém podlaží naopak vsadil téměř do líce fasády.
Dům soustředil celkem dvaadvacet malých, úsporně řešených jednopokojových bytů. V každém podlaží se nacházely čtyři jednopokojové byty, v obytné části podkroví pak dvě zrcadlově obrácené jednotky. Dům byl vybaven také moderním osobním výtahem. Architekt dbal na moderní architektonické pojetí schodišťového prostoru, které mnohými detaily (trubkovým zábradlím či kulatými otvory ve výtahových dveřích) opět odkazovalo k nautické symbolice a evokovalo prostředí lodních kajut.
Původní záměr vystavět na sousední parcele totožnou, zrcadlově obrácenou budovu (č. o. 8), k níž by v uliční frontě ještě přiléhala „ozrcadlená“ verze domu č. o. 4, se nakonec nepodařilo realizovat. Meislův nájemní dům dodnes zůstává jeho nejlépe dochovanou stavbou. I z tohoto důvodu byl v roce 2004 prohlášen kulturní památkou.
AŠ
Zdenka Ledererová / Leo Meisl
Dům je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 101256.