Vytříbený modernistický ráz nově budovaného území Na Belánce (C3–2079, C3–346, C3–2151) je především výsledkem úspěšné spolupráce plzeňských podnikatelů ve stavebnictví manželů Jana a Anny Matouškových s nadaným místním architektem Františkem Němcem, kterou zde rozvíjeli od poloviny třicátých let. Patrně nejzdařilejší realizací, vzešlou z jejich působení, je nárožní čtyřpodlažní obchodní a činžovní dům na Klatovské třídě č. o. 35, který je nejexponovanější stavbou při přejezdu domažlicko-chebské železniční trati směrem z centra města.
Právě kvůli klíčové poloze domu prošly návrhy na architektonické řešení jeho fasády mnoha změnami a připomínkami ze strany plzeňské městské rady a její umělecké komise, prvně iniciovanými zejména vzhledem k protějšímu převýšenému nárožnímu domu stavitele Josefa Špalka st. (C3–2074). K nové podobě fasády se vyjadřoval například i významný plzeňský architekt Bohumil Chvojka.
Ve zdařilém finálním projektu bylo nakonec zvýšeno zaoblené nároží, aby měl dům alespoň v této partii vzhled domu čtyřpatrového a korespondoval s výškou Špalkova domu. Tato koncepce zároveň navazovala na obdobné řešení průčelí nedalekého dalšího nárožního domu manželů Matouškových č. o. 41 (C3–2079). K nároží přiléhají z obou stran mírně zaklenuté vertikální pásy, opatřené okrovým keramickým obkladem a podporující dojem „vysokého domu“, který komise vyžadovala. Kabřincem tmavší hnědé barvy jsou vyplněny také plochy mezi okny předstupujících hladkých břízolitových částí fasády.
Novostavba obsahovala v přízemí komerční prostory s velkými moderními výkladci, v patrech byly byty o jedné až třech místnostech, se sociálním zázemím a místností pro služku. V současnosti se nárožní část dvojdomu nachází ve velmi dobrém stavu, při výměně oken bylo dodrženo jejich původní členění i barevnost rámů, což je důležité pro celkový architektonický výraz domu. Jeho kvalitám bohužel neodpovídá vizuální úroveň obchodních výkladců v parteru.
Organickou součástí stavebního záměru v nově budovaném městském bloku vymezeném ulicemi Klatovská, Na Belánce a U Trati je i sousední třípatrový obchodní a nájemní dům č. o. 37, postavený rovněž podle návrhu architekta Františka Němce ml. Přestože investory tohoto domu nebyli manželé Matouškovi, nýbrž Anna a Jaroslav Šípovi, dochované stavební protokoly prozrazují, že společně celý záměr promýšleli a konzultovali (Jan Matoušek během stavebního řízení dokonce Jaroslava Šípa zastupoval).
Aby byl zachován jednotný architektonický ráz bloku, vnímaného jako kompaktní stavební celek, František Němec na novostavbě uplatnil tytéž formální prvky jako na vedlejším nárožním domě (a zároveň tvarosloví typické pro plzeňskou polohu funkcionalismu): klidné, proporčně vyvážené linie; členění fasády mělkým vycentrovaným arkýřem se zaoblenými hranami, který lehce převyšuje korunní římsu; kontrastní materiály – hladké břízolitové omítky a dva typy barevného keramického obkladu; úzké šambránové rámce lemující okna.
Dům soustředil v každém poschodí dva zrcadlově otočené třípokojové byty obvyklé dispozice. V přízemí se nacházely čtyři komerční jednotky a dvě garsoniéry. Roku 1940, nedlouho po dokončení stavby, manželé Šípovi adaptovali část půdních prostor na skromný byt. Při novodobé částečné rekonstrukci byl dům bohužel opatřen okny s hnědými rámy, které – stejně jako pokleslá vizuální kultura výkladců v parteru domu i sousední nárožní budovy – narušují vnímání architektonického celku.
AŠ
Jan a Anna Matouškovi a Anna a Jaroslav Šípovi
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.