Jednou z nejzdařilejších modernistických staveb v prostoru náměstí Českých bratří je bezpochyby dvoupatrový nájemní dům s obytným podkrovím plzeňského stavitele Antonína Špalka, vybudovaný v letech 1933–1934 při ústí Mánesovy ulice. Přestože se proces schvalování výsledné podoby fasády neobešel bez připomínek městské rady, podařilo se staviteli prosadit architektonicky velmi působivou budovu, jejímiž hlavními estetickými kvalitami jsou kromě vlastního stavebního objemu také odlišné materiály na fasádě.
Exponovaná parcela, na níž se stavba nachází, skýtala komplikace kvůli nestejnému charakteru přiléhající zástavby – jak vysokých činžovních domů na náměstí, tak naopak nízkých jednopatrových a dvoupatrových řadovek v Mánesově ulici. Plynulého přechodu mezi těmito prostranstvími autor projektu (kterým byl nejspíše sám Antonín Špalek) dosáhl zaoblením nároží a jeho zdůrazněním odhaleným cihlovým zdivem, které působí kontrastně vůči oběma průčelím s hladkou a světlou břízolitovou omítkou. Výrazné arkýře ve výšce prvního a druhého patra se snaží potlačit přílišnou mohutnost budovy ve prospěch nízké zástavby Mánesovy ulice. Modernistický ráz domu umocňuje zejména podkroví s rovnou střechou, které se mezi dobovou plzeňskou produkcí neobjevuje příliš často.
Dům soustředil celkem osm bytů různých dispozic – od suterénní garsoniéry pro domovníka přes dvoupokojové a třípokojové byty se sociálním zázemím a místností pro služku v přízemí, druhém patře a v podkroví až po nadstandardní šestipokojový byt, sestávající navíc z reprezentativní vstupní haly a zimní zahrady, který obsáhl plochu celého první patra. Do přízemí při průčelí do Mánesovy ulice byla vyprojektována garáž, jejíž realizaci Antonín Špalek neúnavně prosazoval, přestože mu městskou radou byla opakovaně zamítnuta z estetických i komunikačně-bezpečnostních důvodů.
Dnes můžeme patrně jen litovat, že na sousední parcele nedošlo k zamýšlené zrcadlově obrácené zástavbě, která by lemovala vjezd z náměstí Českých bratří do Schwarzovy ulice. Podstatné nicméně je, že se dům až na některé nedostatky (místy opadaná omítka, graffiti tagy v parteru) dnes nachází v takřka intaktním, neporušeném stavu a pozorovatel může vnímat jeho původní architektonické kvality.
AŠ
Antonín Špalek
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.