První z dvojice nárožních nájemních domů plzeňských stavitelů Josefa a Antonína Špalků na rozhraní náměstí Českých bratří a Mánesovy ulice byl postaven v roce 1932. Stavbu tohoto dvoupatrového nájemního a kancelářského domu č. p. 1999 s obytným podkrovím, který o dva roky později vhodně doplnil protější nárožní dům (C3–2052), inicioval Josef Špalek starší, Antonínův otec. Na rozdíl od mladší budovy, která je svým členěním bližší navazujícím řadovým domům, starší dům svým měřítkem a jednodušším hmotovým řešením výrazně předěluje prostor náměstí od zástavby Mánesovy ulice. Navíc jej zejména díky ploché střeše můžeme považovat za první vskutku modernistickou stavbu v prostoru náměstí Českých bratří.
Dům na první pohled zaujme netradičním pojetím vykrojeného nároží, které je v úrovni jednotlivých nadzemních podlaží doplněno výtvarně zdařilými oblými balkony. Rozmanité tvary a velikost jednotlivých oken prozrazují rozdílnou funkci místností, které se za okny skrývají. Ve vyvýšeném přízemí jednoznačně dominují rozměrná dělená okna, neboť se zde původně nacházely čtyři kanceláře. Do prvního a druhého patra byly situovány velkorysé čtyřpokojové byty, rozprostírající se přes úroveň celého patra. Vzhledem k tomu, že obslužná část (kuchyně, spíž a pokoj pro služku) se v těchto bytech nacházela netradičně v uličním (nikoliv nádvorním) traktu Thámovy ulice, jsou okna v této části domu malá a úzká. Směrem do Mánesovy ulice se naopak obracely reprezentativní pokoje, proto jsou zde uplatněna okna větších rozměrů. Obytné podkroví soustředilo menší, třípokojový byt orientovaný do Thámovy ulice a provozní prostory (půdu a sušárnu), jejichž umístění na protilehlé straně prozrazují úzká pásová okna. Výrazným stavebním prvkem je také vertikální záklenek nad hlavním vstupem do domu, za nímž se skrývá schodišťová hala a který je rovněž členěn úzkými pásovými okny.
Ve válečných letech 1940–1941 byla k domu připojena přístavba při Thámově ulici. Nová část budovy obsáhla v parteru dvě garáže, v přízemí a prvním patře malometrážní třípokojové byty a ve druhém patře svobodárnu se společným sociálním zázemím v chodbě. Fasáda této přístavby se vyznačuje pro Plzeň typickým formálním pojetím – kombinací hladkého břízolitu na ústředním arkýři a světlého keramického obkladu po jeho stranách a v okenních špaletách.
Po provedení novodobé střešní nástavby a kontrastního barevného nátěru fasád už dům nemá svoji původní modernistickou podobu, přesto zaujme netradičním pojetím členitého stavebního objemu.
AŠ
Stavebník
Josef Špalek st.
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně