Hlavní osou stavebního rozvoje Říšského, dnešního Jižního Předměstí byla od posledních dekád 19. století Ferdinandova, dnes Klatovská třída. Reprezentativní městský bulvár s řadou stromořadí po obou stranách patřil v době první republiky k nejlepším adresám ve městě. Jedním z velkorysých bytových domů, které ve dvacátých letech vtiskly části třídy poblíž Dobrovského ulice její výstavní charakter, byl činžovní dům č. o. 87. Čtyřpodlažní budovu, jež v roce 1928 vyrostla v proluce východní uliční fronty, realizoval plzeňský stavitel Václav Pašek pro Boženu Stanislavovou-Táborskou. Další domy v tomto bloku byly postavené v desátých a raných dvacátých letech minulého století; mezi nimi proto najdeme kvalitní ukázky architektury secese a rané moderny i zajímavé příklady uplatnění tvarosloví dekorativismu a střízlivého národního stylu (domy č. o. 75 či 77).
Stejně jako její rodiče podnikala i Božena Stanislavová v oděvním průmyslu. Manželé Václav a Anna Stanislavovi, mj. majitelé dvou sousedních secesních domů č. o. 85 a 83 (stavbu druhého z nich provedl Karel Bubla), před válkou vlastnili v Berlíně závod na výrobu konfekce. Na novostavbu jejich dcery proto měl podle původních plánů z roku 1927 ve dvoře navazovat objekt s garážemi, kanceláří a patrovými krejčovskými dílnami. Budova z velké části zasahovala rovněž na pozemky Stanislavových. Vlivem dopadu celosvětové hospodářské krize však firma Václava Paška nakonec realizovala jen část vyprojektovaných garáží. Božena Stanislavová (od roku 1929 provdaná Táborská) z ekonomických důvodů prodlužovala stavební povolení na vybudování krejčovských dílen až do roku 1938, kdy její další žádost o prodloužení úřady zamítly.
Oproti sousedním domům se plasticky tvarované, nicméně strohé průčelí budovy vyznačovalo moderní absencí zdobnosti. Hladkou plochu symetricky koncipované fasády projektant zvýraznil ve středu nad přízemím mělkým rizalitem, z něhož vystupuje dvojice třípodlažních arkýřů, prolomených – příznačně – arkýřovými okny a zakončených masivní korunní římsou. Krajní partie průčelí vedle arkýřů jsou v každém patře lemovány hlubokými otevřenými lodžiemi (v posledním patře terasami) s trubkovým zábradlím, které podtrhuje modernistický ráz stavby. Pohledovou dominanci středního článku stavby umocňuje svébytná segmentová nástavba svým tvarem podobná neckové klenbě, nasazená na plochém zastřešení arkýřů a opláštěná měděným plechem.
Suterén činžovního domu pojal kromě sklepů, prádelny a technického zázemí i malý jednopokojový byt domovníka. Do přízemí s postranním průjezdem do dvora se vstupovalo z hlavní třídy vysokým vestibulem, osvětleným oválným světlíkem. Z tohoto prostoru byl přístupný menší jednopokojový byt a prostorný třípokojový apartmán s kuchyní, předsíní, koupelnou, toaletou a místností pro služebnou. Tyto velkoryse řešené apartmány autor projektu navrhl i v dalších podlažích. Také v podkroví s věžovitou půdní nástavbou byl zřízen kompletně vybavený jednopokojový byt s podlouhlou terasou, orientovanou do Klatovské třídy.
V současné době se objekt nachází ve výborném stavu. Ani nedávná diskutabilní výměna původních subtilně členěných dřevěných oken za okna v plastových rámech stavbě příliš neubrala na její působivosti.
AK / PK
Stavebník
Božena Stanislavová-Táborská
Památková ochrana
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.
Prameny
- Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně