Státní obytné domy
1927–1928 / 1931

V sousedství obytného komplexu pro policejní a poštovní zaměstnance a vojenské gážisty (C3–1731), realizovaného v letech 1924–1929 podle návrhu J. K. Říhy v dnešní ulici Edvarda Beneše, byl na sklonku dvacátých let minulého století ve Stehlíkově ulici postaven další soubor státních obytných domů, tentokrát projektovaný plzeňským architektem Václavem Neckářem. Oba celky mj. sdílejí část mimořádně rozlehlého parkově upraveného vnitrobloku.

Státní výstavba domů s malými byty byla jedním z dobových projevů snahy veřejného sektoru řešit přetrvající bytovou krizi, která panovala zejména ve velkých městech – problémem byl jak nedostatek nových bytů, tak i nevyhovující hygienické podmínky těch stávajících (v nichž nezřídka bydleli noví obyvatelé měst zaměstnaní ve velkých průmyslových podnicích). S cílem zajistit odpovídající bydlení širokým vrstvám Plzeňanů byla realizována zástavba téměř celého území mezi Klatovskou třídou, ulicí Edvarda Beneše, Alešovou a Stehlíkovou ulicí.

První etapa výstavby trojice státních obytných domů, během níž byly realizovány dvě sesterské pětipodlažní budovy č. o. 10 (tzv. dům A) a č. o. 8 (tzv. dům B), proběhla v letech 1927–1928. Exteriér obou objektů je zdánlivě totožný, dvoutraktové domy se však liší svojí šířkou a s tím souvisejícím rozvržením dispozice. Zatímco všechna nadzemní podlaží domu B o šířce 22 m jsou rozdělena na čtyři minimální obytné jednotky sestavené z pokoje, kuchyně, předsíně, koupelny, toalety, spíže a lodžie, v každém patře „osmnáctimetrového“ domu typu A se nacházejí větší dvoupokojové byty s příslušenstvím a místností pro služebnou.

V roce 1929 pak v projektu rovněž pětipodlažního domu č. o. 6, který byl k objektům A a B přistavěn roku 1931, architekt uplatnil oba typy bytů – v levé části lehce asymetrického půdorysu typického patra, jež má do ulice šířku 20 m, navrhl dva menší jednopokojové byty, do pravé pak větší byt s dvěma obytnými místnostmi a pokojem služebné.

Puristické, hladce omítnuté průčelí obou starších domů je symetricky rozděleno pětipodlažním arkýřem schodiště, vysazeného na mělkých pilastrech vytvářejících zároveň vstupní portál. V každém patře arkýř lemují z obou stran obdélníky lodžií a dvojice oken, vsazených téměř do líce fasády a zdůrazněných úzkými parapetními římsami. Oba domy jsou provázány průběžnou římsou v místě parapetů oken prvního patra a velkorysou korunní římsou pod sedlovou střechou. Symetricky, tj. podle středové osy lodžií lemované vždy dvěma pásy dělených oken, podtržených úzkou římsou, koncipoval Václav Neckář i dvorní fasády. Řešení obou průčelí mladší budovy je totožné – s výjimkou asymetricky umístěné svislé osy domu (resp. schodišťového arkýře) a nižšího soklu, který vyrovnává výškový rozdíl mírně se svažující ulice.

Tvarosloví obytných domů ve Stehlíkově ulici se v detailech (například v pojetí vstupu či řešení oken s parapetními římsami) blíží jiné Neckářově progresivní realizaci – nedalekému obytnému domu pro Annu Königovou, vystavěnému v téže době v Dobrovského ulici 3 (C3–1814). Kromě nejmladšího domu č. o. 6 však byly původní estetické kvality průčelí souboru narušeny novodobou rekonstrukcí: zateplením fasád, kvůli němuž se z plasticky působících říms staly úzké pásky a nová plastová okna zůstala utopena hluboko v tloušťce obvodové zdi, a jejich nevhodnou konstrastní barevností včetně dodatečně provedených šambrán a soklu.
 

LV – PK

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny