Dnes nenápadně působící čtyřpodlažní obytný dům č. o. 3 v Dobrovského ulici byl po svém dokončení v roce 1928 jednou z hojně publikovaných plzeňských staveb. Budova, provedená firmou stavitele Josefa Špalka st. podle projektu tehdy osmadvacetiletého Václava Neckáře, byla totiž jednou z prvních místních staveb vyznávajících důsledně geometricky uspořádané hmoty a nezdobné, „nadobro neornamentální“ puristické formy s úsporně tvarovanými plastickými prvky.
Základní dispoziční rozvrh domu se držel dobových konvencí – v dvojtraktovém uspořádání byly obytné místnosti orientovány do ulice a obslužné prostory do dvora. Zatímco zvýšené přízemí bylo symetricky rozdělené na dva dvoupokojové byty, v prvním patře, vyhrazeném po způsobu tradičního piana nobile pouze rodině majitelky domu, se rozprostíral luxusní pětipokojový byt. Apartmán v uličním traktu soustředil obývací pokoj, průchozí místnosti jídelny a ložnice dětí a ložnici rodičů, ve dvorním traktu pak kuchyň s pokojem pro služebnou a spíží, pokoj pro hosty, koupelnu, dvě toalety, komory a malé pavlače. Do druhého a třetího patra architekt umístil vždy jeden třípokojový a jeden dvoupokojový byt.
Formálně střídmé hlavní průčelí domu je dynamizováno několika typy plastických prvků. Klíčové jsou v tomto směru dva arkýře odlišných rozměrů, které výrazně narušují symetrickou kompozici fasády – k vertikálně orientovanému dvoupodlažnímu kvádru je zleva přisazen mělčí horizontální objem s velkoplošným francouzským oknem (za nímž se skrývá jídelna bytu majitelky domu). Ploché zastřešení obou arkýřů zároveň slouží jako balkony bytů nad nimi. Plasticitu fasády zajišťují i nízké pilastry tvaru L rámující hlavní vstup, lehce ustoupená plocha průčelí v přízemí, dvojice průběžných říms lemujících shora i zdola pětici oken horního podlaží i podokenní římsy většiny dalších oken. Od šikmé střechy pak fasádu odděluje mohutně vysazená korunní římsa s viditelnými deskovými konzolami. Průčelí, jehož břízolitová omítka měla mít okrově hnědou barvu s tmavší plochou mezi okny posledního podlaží, je dále členěno rozměrnými dělenými okny, vnášejícími do interiérů dostatek přirozeného světla i slunečních paprsků. Zahradní fasádě dominuje schodišťový rizalit lemovaný pavlačemi.
Až na ztrátu původních dřevěných oken, nahrazených okny plastovými, si budova uchovala původní vzhled. Na hlavním průčelí domu je však patrná nedostatečná údržba – omítka obou arkýřů je již zčásti opadaná.
LV – PK
Anna Königová
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.