Velký obytný komplex v ulici Edvarda Beneše je typickou ukázkou prvorepublikové malobytové výstavby, jež měla být řešením bytové krize trvající od konce první světové války. Již v roce 1919 vznikl zákon na podporu realizací především tzv. levných bytů (od 35 do 80 m2 obytné plochy), který jejich stavebníky mimo jiné daňově zvýhodňoval. Zákon byl v následujících jedenácti letech sedmkrát upravován, přičemž každá další novelizace iniciovala vlnu stavebních aktivit u většiny nově vzniklých stavebních družstev i u obcí. Současně byl výzvou pro řadu architektů v usilování o co nejekonomičtější a nejpraktičtější bytovou výstavbu.
Plzeňský soubor domů pro policejní a poštovní zaměstnance a vojenské gážisty navrhl pražský architekt Josef Karel Říha, který – ovlivněn svým profesorem Janem Kotěrou, jenž otázku levného bydlení v dělnických koloniích řešil již před první světovou válkou – se ve dvacátých letech minulého století specializoval na výstavbu činžovních domů v celém Československu (ať už v Praze, či v Podkarpatské Rusi).
Pro Plzeň Říha v roce 1924 navrhl komplex tří velkých domů s frontou hlavních průčelí v někdejší Kroftově ulici (dnešní ulici Edvarda Beneše) a dominantního nárožního křídla v křížení s ulicí Stehlíkovou, kde na Říhovy stavby navazují domy pro státní zaměstnance navržené architektem Václavem Neckářem (C3–1831). Oba obytné soubory jsou propojeny společným parkově upraveným dvorem, do něhož vybíhají tři obytné trakty Říhových domů. Čtyři patra těchto budov jsou rozdělena na malé jednopokojové a dvoupokojové bytové jednotky. Každý byt disponoval vlastním balkonem, lodžií či pavlačí, dvoupokojové byty byly vybaveny koupelnou s vanou. Z pavlačí architekt učinil určující prvek fasád, když je v uličním průčelí nechal ustoupit v partiích nad domovními vstupy. Dalším výrazným prvkem fasád byly římsy probíhající po celém obvodu obytného bloku prvním a čtvrtým patrem společně s mohutnou trojdílnou korunní římsou.
Josef Karel Říha se v tomto pravoúhlém a plastickém pojetí fasád pravděpodobně inspiroval u svého současníka Jiřího Krohy, podle jehož návrhu byla roku 1923 v Mladé Boleslavi realizována budova Zemské průmyslové školy ve stylu tzv. ortogonálního expresionismu, který se vyznačuje spletí pravoúhlých rámů. U plzeňského obytného souboru Říha dosáhl největší exprese v řešení nároží – dramatickému vyznění této partie stavby napomáhá její navýšení o jedno podlaží (oproti dalším částem souboru), mělce vysazený rizalit do ulice Edvarda Beneše, vykrojené nároží a na ně navazující lodžie lichoběžníkového půdorysu a samozřejmě výrazné římsy lemující i zděné zábradlí balkonů a parapety i nadpraží oken. Působivé ztvárnění fasád dnes bohužel výrazně narušuje zateplovací plášť v nevhodných pastelových tónech.
LV
Státní správa novostavby státních obytných domů
Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.